Barevné kóma

7. května 2011

Právě do něj jsem dneska málem upadla při tour de nákupák. Která byla zcela zbytečná btw.
Ty odporné řvavé komediantské barvy jsou prostě všude, všude!
Ono, ne že bych něco nutně potřebovala, to vůbec (klidně bych si nemusela nic kupovat příštích několik let, kdyby na to přišlo), ale chtěla jsem se jen tak mrknout, znáte to :D
Tak jsem to vzala tradičně do H&M, Zary a Bershky, a pak už mě přešla nálada a šla jsem si radši koupit knížku.
Nejen, že jsem neviděla nic, co bych chtěla byť jen vzdáleně vlastnit (ok, jednu šálu v Zaře bych si možná vybrala, kdyby nebylo zbytí), ale co hůř, z těch neonových barviček už jsem začínala mít skoro mžitky. Krom nich mě nejvíc rozstřelila nabídka H&M, která by se mohla z fleku jmenovat "To nejhorší z 80. let" - odporná široká trička s délkou pod prsa, odporné kalhoty s vysokým pasem (pod prsa; ideálně k těm tričkům aby vzniklo mega zlo), kalhoty do gumy, overaly psychotických vzorů a ... dlouhé sukně - brr.

Myslela jsem si, že mi dlouhé sukně nevadí, ale to bylo asi jen kvůli tomu, že je nikdo moc nenosil - co je z nich trend, tak zjišťuju, že mi vadí - hodně. Dvě výjimky: 1) průsvitné dlouhé něco, co se zavazuje přes plavky, 2) styl, k němuž dlouhá (na 99% černá) sukně přirozeně patří. Ovšem v případě všech ostatních způsobů nošení dosáhne dotyčná (na 100%) a) vzhledu kolotočářky, b) vzhledu tichého blázna. Případně obého dohromady.

Cenu pro zrůdnost dne ovšem s přehledem získává plastová taška z H&M.
Tento výtvor fakt přesahuje všechny mezky. Když jsem ji viděla (ještě předtím, než oči pláčem zkrvavěly, of course), tak jsem si najednou vybavila přesně takové cosi pletené košíčkovité plastové, co jsem měla jako dítě. A ačkoli bych se měla asi nostalgicky pousmát, nestalo se, nevkus osmdesátých a raných devadesátých let opravdu není něco, k čemu bych se chtěla vracet. Nostalgicky bych se pousmála pouze tehdy, když bych ji viděla v muzeu. Ale v krámě? To nedík.



Photobucket



8 comments

7. května 2011 v 22:21

Hehe, takhle se do šourůmu nedostaneš.))

Jinak - tenhle košík mám z dětství ve žluté. Beru si ho někdy jako recesi, když jdu na farmářský trhy, nevím ale, proč bych si ho měla kupovat novej v H&M.

Přemejšlím, kdy přijdou s tím, že je in trvalá a mrkváče.

7. května 2011 v 23:30

:D jo ten plastovy kosik me taky dostal! jeste bych ho mozna nasla nekdy u babicky :D

7. května 2011 v 23:39

Ráda vidím, že ten košík se mi fakt nezdál a existoval ;) ta vzpomínka je tak mlžná, že jsem chvíli pochybovala, jestli je vůbec reálná.

Zu: šourům (ty jo, se mi vybavil šourek, když koukám na to slovo :D) asi zůstane jen na tobě se obávám .))

8. května 2011 v 12:57

Hehe, košík by se mi hodil! (pro dcerku ;). Módu krátkých trik a vysokých kalhot taky nechápu, doufám, že se to zas vrátí do normálu... poslední dobou se mi taky nikde nic nelíbí, naštěstí už ani nemám moc chuť si něco kupovat, radši bych si ty věci šila (ale na to není moc čas...). Jana

8. května 2011 v 16:11

...no, v tý černý to eště jde, ale ty barevný, to je fakt kus nehoráznýho kýče....

8. května 2011 v 18:42

muhahaha, přečetla jsem si první článek a dávám si tě do sledování, mluvíš mi z duše :-D

Anonymní
16. května 2011 v 22:20

Hehe, tak se hlasim ke kosikarum, taky jsem mela zlutej :-P Coquine. P.S. muj prvni koment, myslim :-D

24. května 2011 v 9:59

Díky za tenhle článek, konečně někdo napsal to co si myslím :) Vůbec mi připadá, že celý letošní sortiment HM je nějaké podivné peklo, kterého bylo tak před deseti lety plné sekáče (takové ty kusy vždycky zbyly) a stánky od vietnamců. Třeba ty příšerné potištěné "tepláky", takové nosí na doma půlka mých příbuzných z vesnice. Zabloudila jsem tam letos dvakrát a málem jsem blila, no ještě že jsem neviděla ten košík, který jsem samozřejmě měla taky doma jako malá:)

Okomentovat

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...