Perverze III.

Aneb nepravidelně pravidelná rubrika o tom, co mi uvízlo v mobilu/tabletu.

Lazebník skotský. Nadšenej z údržby není, ale už se se mnou aspoň ve vaně nepere. Minimálně ne tak, že jsem mokřejší než on. Pokrok.

Zimu miluju, ale pravidelnou impregnaci oken upřímně nenávidím. Hlavně kvůli tomu, že člověk nevidí žádnej okamžitej výsledek ... třikrát to okno celé ošmrdlá dokola, což se na pohled neliší od toho, kdyby ho otřel jen jednou vodou, a pak se může akorát ujišťovat, že to rozdíl fakt je a těm oknům to prospívá dlouhodobě (je to podobnej pocit jako byste se hodinu líčili a na konci vypadali jen o trochu čistější než na začátku).

Costa má děsně super vánoční kelímky, ale brusinková čokoláda mě zrovna dvakrát neoslnila ... byla taková ... obyčejná no ...

... zvlášť když ji porovnám s francouzskou starbuckovskou Chocolat Caramel Salé (čokoláda se slaným karamelem). Ta byla božská, fakt. Ale jako ty stolky na letišti nic moc - jak někde ve vesnickým kulturáku :D.

Mimochodem, ve Francii nemají Gingerbread Latté - což by určitě všichni ti, co si pořád stěžujou, že u nás nic není a všude jinde je to lepší, nečekali .)) Krom výše zmíněné čokoládové limitky mají letos už jen jednu vánoční verzi a to imo to, co se u nás jmenuje toffee nut (moc mi teda nechutnala). Ale samozřejmě já bych naše gingerbread za tu jejich čokoládu vyměnila všema deseti (nebo aspoň jedno z těch dalších dvou ... nepiják kafe si u náš vánočně neškrtne).

Ale zas na druhou stranu si stárbaks můžou koupit i v sámošce. Brali byste?

Kdo taky miluje pater noster? :D Já jak mám šanci, tak už jedu (tady právě mizím pod úrovní chodby, kdyby to nebylo z obrazové dokumentace jasný, což se mi zdá, že moc není).

S tím, že jsem po několika nepovedenejch pokusech rezignovala na francouzský jídlo, jsem to myslela vážně. Aneb Le Big Mac, seznamte se. A záruka toho, že to, co si objednám, nebude vyloženě hnusný.

Pokud jde o fastfood, tak bych samozřejmě radši dala přednost Burger Kingu, ale to je další  věc, co nevedou.

Výtka na jídlo se ovšem týká jen toho připravovaného. Jejich šunčičky, sýrečky, bagetky a vínečka naopak můžu v neomezeném množství.

 

O makaronkách to ani nemusím dodávat.

Něco méně malebného. Přijde mi, že bezútěšná šerednost je pojmovej znak každýho většího nádraží (Masarykovo budiž výjimka).

V Brně maj moc pěknej soud, takovej fjúčr.

Tartaletkovej fight.
České od Paula.

A echt francouzské kolegyně.

Vánoční limitka, na kterou se pokaždý děsně těším, každopádně není kafe, ale věc o poznání pevnější - krabice ze Spencera s máslovými sušenkami. Pokaždý maj aspoň jednoho westíka nebo skoťáka - a ten je must-have, i kdyby byl jinak úplně šerednej :D. Letošní je černej. Ale někdy neodolám ani těm dalším motivům a srnky už mám taky.

Teď jsou mimochodem všechny s 20% slevou.

Teriér pro změnu trojrozměrný. Právě vyplašil bažanta (křídlatá tečka na obzoru) a děsně moc by ho chtěl.

Mraženej jogurt jsem musela zkusit a úplně si nejsem jistá, jestli budu opakovat ;) Sice je to dobrý, ale žadnej zázrak na kelímku tekutější zmrzliny s polevou a posypkou zas až tak nevidím ... resp. ne takovej, aby mi za tu stovku stál.

Kappahl mrzí. Sice jsem tam toho nenakupovala tuny, ale když už se mi něco zalíbilo, tak to bylo nebývale pěkný a nápaditý.

Ňamky z Formaggerie. Nejčastějc beru dvojku máslo - gran moravia. Občas vanilkovou syrovátku. Dřív jsem ještě kupovala jogurty, ale od tý doby, co se mi jednou stalo, že měly pod víčkem plíseň, už jsem neopakovala (navíc teda obsahují škrob, což taky není zrovna plus, preferuju jogurty, co si k hustotě nepomáhají dodatečně).

Duty free na CDG tradičně nic moc ..

Milka muffiny. Na můj vkus byly trochu moc sladký.

Wesťa ležící spící.

Vůbec nevím čím to je, ale pokud jde o sushi, tak se mi ho ještě nepodařilo přejíst, a to bez ohledu na výchozí počet kusů. Ale furt to zkouším.

A to je pro dnešek vše :)