Jak psát blog

Občas mi na email přijde dotaz, jestli bych neměla nějaké tipy, jak mít úspěšný blog. Tak jistě. Tipů mám spoustu - akorát je to trochu na dýl ;) Takže tímhle článkem si hodlám mocně ušetřit práci a vždycky v budoucnu na něj tazatele jen odkázat. Když mě něco dodatečně napadne (jakože určitě, jsem si jistá, že hned, jak post zveřejním, tak si uvědomím, že jsem na něco důležitého zapomněla), už to sem jen dopíšu. 

Dneska to tedy asi pro čtenáře-neblogery či blogery-nezačátečníky nebude moc zajímavé, ale na druhou stranu, od čtenáře k blogerovi to není nepropustná hranice, že .)) třeba se někdo hecne, že by to taky mohl zkusit. Navíc se v kometářích můžete jako čtenáři vyjádřit, co na blozích máte/nemáte rádi a rozšířit tak doporučení.

Faktem je, že bych vlastně jen mohla parafrázovat obrázek výše a dál už nic nepsat - jelikož být dostatečně zvláštní a originální pro úspěch naprosto stačí. 

Problém tady je, jak o té své výjimečnosti dát vědět co nejvíce lidem, aby mohli hromadně óchat a áchat a vás zaslouženě čekala věčná sláva. To už totiž tak snadné není, zvlášť v poslední době, kdy nové blogy rostou zcela nestíhatelným tempem.
Takže k tipům ...


I. Technická stránka věci

1) Název blogu
- velmi důležitej, dobře si ho rozmyslete a nebojte se být kreativní.
Vyloženě nápaditej název vám může hodně pomoci, protože lidi si vás budou pamatovat už podle něj. Doporučuju vynechat všechny ty univerzální worldy, lifestyly, styly, životy, světy apod. protože takových blogů už je dneska kopa - a většina narozdíl od vás působí už dlouho, takže vy se pak nikomu na základě podobnýho názvu nevybavíte. A to nechcete.
Pokud máte v plánu psát pro české publikum, tak si ideálně vyberte něco, co nebude anglicky, je to v takovém případě zbytečné, hůř zapamatovatelné a navíc vám to pomůže v dalším bodě.


2) Vlastní doména
- není nezbytná. Samozřejmě blog bude vždycky působit na pohled (a ve vyhledávačích) lépe, když mu nějakou koupíte, víc profi a tak, že to s ním myslíte vážně, ale dokud si nejste jistí, že u toho vydržíte, je to do jisté míry předčasné. Ale pokud doménu máte v plánu, ještě víc uvažujte na názvem, abyste se pak neocitli v situaci, že nic, co by mu bylo alespoň vzdáleně podobné, nebude volné. Tady se dostáváme k poznámce o jazykové cílovce, protože u českého názvu máte mnohem větší šanci, že bude volný, anglické všeobecnosti jsou v doménovém světě fatálně probrané. Doména by měla být krátká, výstižná a ideálně bez pomlček. Pro českou cílovku volte .cz, pro svět logicky .com.

3) Platforma
- s doménou můžete vzít rovnou hosting (a to je samozřejmě ideální kombinace, pokud jde o jistotu, že váš obsah zůstane, kde je, a nikdo vám ho nesmaže), ale jinak je tady samozřejmě Blogger a Wordpress. Blogger je mnohem víc přehlednej a blbovzdornej, Wordpress je složitější na použití (hlavně v začátku), ale zase poskytuje mnohem víc možností nastavení.




II. Viditelná stránka věci

1) Vzhled
- dyzajn si můžete nechat vytvořit na míru, ale komu se do toho nechce, existuje i pro blogger spousta super šablon (a spousta jich je navíc zadarmo). V Bloggeru je navíc i pár základních, které si můžete dále upravit zcela dle sebe (např. pokud jde o komentáře, menu, zobrazování článků), návody na to si lehce vygooglíte. Já používám základní simple šablonu a tu jsem v html podle návodů dále tunila (vytunila jsem ji až tak, že teď už bych si běžnou hotovou šablonu nahrát nemohla, protože je ten kód totálně rozmrd překopanej a musela bych leda udělat kompletní reset).

2) Černé písmo na bílém podkladě
- souvisí se vzhledem, ale já to prostě musím vypíchnout. Z čekoholi jiného si totiž pro změnu vaši čtenáři budou mít chuť vypíchnout oči.
Buďte si jistý, že nikdo jinej by neměl černočernej blog raději než já, ale fakt strašně špatně se to čte, fakt! Vám to třeba nepřijde, protože psát články budete pohodlně v č/b kombinaci, ale je to tak. Z bílýho písma na černým bolej oči a delší texty jsou takhle nezkousnutelný. Existujou samozřejmě kombinace, kdy to lze do jistý míry vyladit (mrkněte třeba k Lucifrid nebo na šedou verzi Cuketky), ale chce to mega cit pro barvy. Bílou na černým si ale každopádně navždy zakažte.

3) Font
- podmnožina podmnožiny, ale i tady musím udělat speciální odrážku.
Chápu to nadšení, kdy najednou vidíte všechny ty typy písma, který máte k dispozici jak pro nadpisy, tak pro samotnej text, a už si sumírujete, jak děsně kreativní dyzajn s nima uděláte, ale pamatujte si, že to jsou jen bludičky, který vás mají zavést do bažin nečitelnosti.
Používejte pouze základní a obecně využívané fonty typu Verdana, Arial, TNR apod. Důvody jsou dva 1) nejsou nejpoužívanější pro nic za nic. Všechno ostatní je opět špatně čitelné a nepřehledné (neexistuje jediný profi web, který by pro text používal nějaké zběsile malované fontové krucánky) 2) čtenář je na svém počítači nemusí mít vůbec naisntalované a vaše snaha tak přijde zcela vniveč (čím víc divné písmo, tím větší šance). Na text postu fakt nepoužívejte nic jiného než základní fonty. Opět platí, že vy to takhle číst nebudete, vy píšete s pohodlným normálním fontem, trpět budou čtenáři. A opět - to nechcete. Na nadpisy taky nic jinýho nepoužívejte. U nich to vzhledem k délce sice není taková tragédie, ale pořád platí, že to je nečitelný a hnusný. Uvědomte si, že neobvyklé písmo blog úspěšným ještě nikdy neudělalo, ale zato jich již mnoho udělalo fatálně neúspěšnými.




III. Obsah obecně

Faktem je, že ani super název, ani super dyzajn vám samy o sobě úspěch nezaručí. To nejpodstatnější u blogu je, jak jinak, obsah.
Pro úspěch obsahu jsou klíčové dvě věci - musí být pro cílovku zajímavý a čitelný (o čitelnosti jsem se už vyčerpala, takže pokročíme dál).

1) Cílovka blogu
- zásadní věc, kterou byste měli mít promyšlenou. Je totiž nesmysl se snažit psát pro někoho, koho váš blog nebude nikdy dostatečně zajímat, ani kdybyste u něj trávili 24 hodin denně.
- české nebo zahraniční publikum: pokud se rozhodnete pro kosmetický nebo lifestyle blog, tak se s anglickou verzí blogu vůbec nezdržujte a ušetřenou energii vložte radši do něčeho jinýho. Mezi všemi těmi uk a us blogerkami a youtuberkami totiž nemáte nejmenší šanci výrazněji uspět. Pokud se rozhodnete pro fashion nebo lakovací blog, tam oproti tomu na zahraniční publikum šanci máte, móda i laky jsou mnohem více globální a potenciál zaujmout i za hranicemi je tím pádem mnohem vyšší.
- věk: zjednodušeně řečeno, pokud je vám patnáct, tak nemá moc cenu snažit se psát pro někoho o deset let staršího, to uvažování je prostě jinde a z textu to bude poznat, i když se budete sebevíc snažit; oproti tomu mezi svejma vrstevníkama můžete být za hvězdu. Opačně to ovšem neplatí - i když vám je čtyřicet, můžete oslovit i patnáctky (však kolik myslíte, že je redaktorkám dámskejch časopisů, který jsou populární od základky výše, že ... patnáct to fakt nebude).
- pokud cílovku promyšlenou nemáte, tak prostě začněte psát a ono z toho časem něco vyleze (trvat to bude ale déle než s plánem)

2) Pravopis
- chyby vám jakýkoli obsah shoděj. Ale samozřejmě záleží i na zmíněný cílovce. Kámošky ze třídy asi těžko budou řešit nějaký y/i nebo dokonalou interpunkci (i pokud nedostatky poznaj). Ovšem čím dospělejší publikum, tím víc si na to musíte dávat bacha (ačkoli vyčítat vám to budou jen grammar nazi, vliv na čtenost to bude mít velkej).

3) Pravidelnost
- postovat byste za začátku měli co nejčastěji, ať se vám čísla návštěvnosti trochu roztočej a zapíšete se do paměti. S jedním článkem za 14 dní díru do světa neuděláte. Co nejčastěji neznamená dvakrát denně, zas tolik času čtenáři nemaj. Ale třeba jeden článek za dva dny je dobrej rozjezd.

4) Čas publikování
- asi co blogerka, to názor, ale ze svý zkušenosti vám můžu říct, že nejlepší čas pro zveřejnění je jednoznačně ráno. Článek z odpoledne nebo večera nemá nikdy takovou čtenost, ani diskuze se tolik nerozproudí jako u těch ranních. Nejhorší možnost je publikovat hodně pozdě večer nebo po půlnoci. V té době sedí u počítače už minimum lidí, takže článek bude několik příštích hodin naprosto nečtenej. A ráno už ho ve feedech rychle odsunou z prvního místa do pozadí články nového dne, takže část lidí ho ani nezaznamená.
- na druhou stranu, pokud si čtenáře naučíte, že nový post je vždy jen a pouze např. ve 22:35, tak to nebude větší problém a naučí se na blog chodit automaticky. Akorát pak už nesmíte publikovat jindy, tím byste je akorát zmátli a zásah článkem by byl menší.

5) Nepochybujte
- neomlouvejte se, že zrovna nemáte na blog čas, nepište, že nevíte, co máte psát, neptejte se, o čem má být další článek. Tohle máte vědět sami, obsah za vás nikdo tvořit a vymýšlet nebude. Lidi čtou blog právě proto, aby nemuseli nic tvořit a vymýšlet a mohli si naopak oddechnout u něčeho hotového. Stejně tak vaší čtrnáctidenní absencí čtenářům svět nezhroutíte, blogů je plno. Prostě pište, kdy budete mít chuť a o tom, o čem máte chuť. 

6) Názvy článků
- závisí na nich počet kliknutí na post, uvažujte nad nimi. Čím zajímavější nebo tajemnější nadpis bude, tím víc lidí bude mít zájem si článek přečíst. Ale zas to nepřehánějte, s obsahem by název měl alespoň částečně korespondovat ;)

7) Kvalita fotek
- by měla být akurátní. Kvůli blogu opravdu není nutné si pořizovat zrcadlovku, úplně stačí kompakt, který dokáže pořizovat ostré a barevně věrné fotky (což dokáže asi skoro každej). Když si k tomu dáte záležet na kompozici a pozadí, nic jiného řešit nemusíte. Na druhou stranu, u fashion blogu vám zrcadlovkou profesionálně rozmázlé pozadí přidá dost bodů.

8) Nepište romány
- článek by měl být dobře strukturovaný, přehledný a ne moc dlouhý (říká někdo, co jeden román právě sepisuje, ehm). I když budete mít pocit, že jste se nerozepsali dostatečně, v délce textu úspěch fakt nevězí. Plno zbytečných slov je stejně nanic jako jeden odstavec, co nic zásadního neřekne. Důležité je vystihnout podstatu a čtenáře neznudit.




IV. Obsah konkrétně

Jak udělat obsah zajímavý - nejtěžší otázka. Jak už bylo řečeno, blogů je dneska spousta a recenzí na sprcháč od Balea nikoho neohromíte (sedí od někoho, kdo měl předposlední článek dokonce o dvou sprcháčích od Balea, ach to pokrytectví :D). Nicméně bez ohledu na konkrétní téma blogu táhnou nejvíc dvě věci - osobní život blogera a veřejný popravy, což si ještě dál rozvedeme.


1) Tvoření blogu vás musí bavit
- mohlo by se zdát zbytečné zdůrazňovat, ale když to tak nebude, blogování vám dlouho nevydrží. Pokud budete psát z jiného důvodu, například jen proto, že bloguje kámoška nebo abyste dostali co nejvíc věcí k recenzi zdarma, je to předem ztracenej podnik. Záhy totiž zjistíte, že vymýšlet zajímavé posty je docela těžká práce a navíc zabírá dost času.


2) Pište o tom, čemu rozumíte
- v opačném případě se vždycky najde někdo, kdo vám vysvětlí, že nerozumíte ničemu a autorita a důvěryhodnost blogera bude v prdeli. 


3) Osobní drby
- můžete mít padesát precizních recenzí o posledních kolekcích high-endu a stejně nejvíc přečtení bude mít článek, kde ukážete svůj byt, přítele nebo budete reportovat dovolenou. Pokud budou mít čtenáři pocit, že vás znají, budou vás číst raději. Tak to prostě je. Holt čtenáři jsou do jistý míry voyeři a nakouknutí do osobního života osoby, která jim pravidelně něco vypráví, je bude vždycky zajímat nejvíc.
- stejně jako to, jak autor vypadá. Pokud s odhalením identity nemáte problém, tak do toho jděte, jelikož blog, kde jsou fotky autora, bude mít vždy mnohem větší úspěch, než by měl ten samý blog, pokud by autor zůstal inkognito. Ovšem pokud jste pro většinovou společnost neakceptovatelně šeredný a nevkusný, tak se spíš neukazujte, zas je třeba říct, že v tomhle případě to bude mít opačnej efekt (haha, teď jsem si naběhla :D) a aby se na vás chodili dívat jako do obludária, to spíš nechcete
- odhalení se je dvousečné. Když to neuděláte, budete mít mnohem větší svobodu v psaní čehokoli. Jestli se identifikovatelně ukážete si tedy dobře rozmyslete.

4) Nikdy nevíš, kdo se dívá
-  v jedný scéně Pána prstenů Gandalf zahaluje palantír (což je vlastně takovej středozemskej Skype) a vysvětluje, že se nikdy neví, kdo je na druhý straně palantíru, kdo je sleduje a poslouchá, nikdy nevíš, kdo se dívá (tam se konkrétně díval Sauron, takže jako horší to bejt nemohlo). Tohle je velice rozumný a nadčasový a na netu by to mělo být základní pravidlo, který by kdokoli, kdo něco publikuje, měl mít při psaní na mysli. Ve chvíli, kdy se rozhodnete sdílet jakékoli osobní informace (a zároveň k blogu připojit obličej a/nebo jméno), uvědomte si, že bez ohledu na to, jaká je vaše čtenářská základna a jak super a sluníčková vám případá, na blog vám může přijít kdokoli a s lehkomyslně zveřejněnou věcí/fotkou/videem vám v neblogový realitě způsobit problém. Nezapomeňte, že co je na netu jednou, je na něm navždy. Pozdějším smazáním už bycha nechytnete.
- na to, jak tuhle hranici nevinný/příliš osobní určit, mám jednoduchý pravidlo: nezveřejňovat nic, co byste zároveň bez zaváhání nesdělili na náměstí plným cizích lidí. Asi klidně na náměstí povyprávíte o tom, jakej make-up nebo rtěnka vám přijdou nejlepší, že byste rádi jeli o prázdninách do Norska nebo že se vám povedla zkouška, ale už větší problém byste asi viděli v informaci o tom, kolik berou vaši rodiče, jestli je šéf blbec nebo jestli trpíte vaginální mykózou. A ačkoli hranice ohledně toho, co je už too much information a co ještě v pohodě, může mít každej jinde, vždycky byste se u psaní měli tímhle směrem zamyslet.

5) Už se perou?
- nedávno jsem se s kámoškou bavila o tom, že jsem odmítla recenzi nějakého shitu prostě proto, že bylo rovnou jasný, jak by to dopadlo a já jsem neměla chuť psát tak snadně negativní recenzi. A ona mi na to zklamaně sdělila, že to je škoda, že ty negativní ji stejně bavěj nejvíc. A pak se o něco snažte :D
Holt konfliktní témata v jakýkoli podobě táhnou. Davy se od počátku věků automaticky stahujou tam, kde cejtěj nějakej fight (veřejný popravy byly jen taková lehce extrémnější forma), takže pokud pustíte do éteru netuctově kontroverzní názor, zájem máte zaručen. Ale ani tady to nepřehánějte. Pokud neumíte psát dostatečně s nadhledem, tak nakonec budete jen za věčně si stěžujícího prudiče, co není s ničím spokojenej (a to lidi naopak nebaví vůbec, mají svých problémů dost).

6) Tutovky
- krom výše zmíněnýho vám přízeň davu spolehlivě zaručí následující věci:
a) dokážete psát vtipně (to zabere u každýho, jelikož se čtenář rozptýlí)
b) máte spoustu peněz a na blogu budete ukazovat luxusní věci, který si většina nebude moci dovolit (v tomhle případě se s vámi publikum sice moc neztotožní, ale zato vás bude obdivovat)
c) jste výrazně hezký (lidi se rádi dívají na krásné věci, to je známá věc)
d) máte zajímavej život a dokážete ho i zajímavě podat (super oddych od vlastního ne až tak zajímavýho života)

V případě b), c) a d) ani nemusíte umět nějak výrazně dobře (a bez chyb) psát, každýmu to bude jedno.

7) Točit či netočit?
 - stejně jako se mnohem víc lidí dívá na televizi, než čte knihy, platí přímá úměra i na netu - s vlogem budete mít mnohem víc followers, než co může mít jen čistě textový blog. I tady je ale třeba se držet výše či níže zmíněného: kvalita musí být dostatečná, musíte být koukatelní, dobře a výstižně se vyjadřovat a k tomu všemu ukazovat zajímavé věci nebo prezentovat zajímavé názory.

8) Nevykrádejte

- ideální je tvořit originální obsah, který čtenáři jinde nenajdou. Což je samozřejmě čím dál tím těžší, to si nebudeme nic nalhávat. Vždy ale dbejte na pravidlo, že když se vám zalíbí něčí nápad na článek a taky byste ho rádi využili, vždycky na autora odkažte.
- odkazování by měla být samozřejmost nejen tehdy, kdy si půjčujete ze zavedeného blogu, ale i naopak, tedy kdy známá blogerka vytěžuje nováčka (zrovna v tom druhém případě to až tak samozřejmé bohužel nebývá). Pokud se vám stane, že svůj nápad uvidíte bez odkazu jinde, nic s tím nezmůžete - hoďte to za hlavu, pomyslete si něco o nudný krávě bez kreativity a jako zadostiučinění berte, že napodobování je nejupřímnější formou obdivu.



V. Diskuze

Diskuze dělá blog. Hodně kvalitních komentů a obecně odezva na článek je to, co blogera potěší nejvíc. Navíc se díky nim může dozvědět i spoustu věcí, které zase na oplátku obohatí jeho. Jak na to?

1) Článkem vytvořte prostor k diskuzi
- ideální je vznést v jeho rámci dotaz, na který může čtenář reagovat. Pokud si jen vyfotíte novou kabelku a díkčau, tak se dozvíte maximálně něco ve smyslu krásná, sluší, kolik stála, kdes ji koupila (když cenu a místo uvedete rovnou, tak zbývají už jen první dvě možnosti, což je trochu nuda). Ačkoli vzbudit článkem zájem reagovat není vždycky snadné, pokuste se o to.

2) Nezakazujte anonymy
- každý nemá registrovaný profil, takže se o část komentů ochudíte. A jako jasně, nejste zvědaví na urážky, jenže faktem je, že takových magorů je minimum - když už nějaká kritika (alespoň trochu k věci) od anonyma přistane, měli byste se nad tím spíš zamyslet, jestli fakt něco neděláte blbě. Když místo toho anonymy pro jistotu zakážete, tak si akorát lžete do kapsy o tom, jak vás mají všichni rádi (páč, že si anonym kvůli vám udělá profil, toho se moc bát nemusíte).

3) Reagujte
- pokud je na vás dotaz, vždy odpovězte. Pokud vás něčí koment zaujal, dejte to najevo. Pokud vás někdo urazil, pošlete ho do prdele. Když nic z toho dělat nebudete, komentů bude málo, výkřiky do tmy totiž nikoho nebaví.

4) Ověřování komentářů
- v Bloggeru je tahle neuvěřitelně otravná věc defaultně povolená, takže ji hned na začátku blogování zrušte. Žádných pár spamů, které vám stejně spadnou do koše, nevyváží tu spoustu komentářů, o které přijdete, když tam člověk to ověření uvidí, a než by se s ním crcal, tak radši žádný komentář neodešle (resp. ho možná odešle jednou, jen když to poprvé zjistí, pak už se vám ale na komentování vyprdne).




VI. Jak na blog upozornit

Možná by se to mohlo jmenovat i jak určitě neupozorňovat :D Ale budeme pozitivní.

1) Facebook

- stránka pro blog je nutnost. Zaprvé tak spousta lidí bude sledovat nové články, zadruhé se jim budou pohodlněji sdílet než bez FB, což znamená nové publikum pro vás.

- pokud na stránce budete jen odkazovat na blog, je to samozřejmě možnost, ale mnohem lepší je tam přidávat i jiný zajímavý obsah, na který mohou fanoušci přímo reagovat a který souvisí buď s vámi nebo tématem blogu (např. novinkové produkty, zajímavé akce, co právě děláte, slevy v eshopech, témata ke krátkým diskuzím apod.)

2) Ostatní sociální sítě

- samozřejmě na čím více místech budete k vidění, tím lépe, ale uvažte i to, co ještě stihnete a co vás vůbec ještě bude bavit stíhat, aby se z blogování nakonec nestala stresující povinnost, kdy se budete honit jen za aktualizací statusů na padesáti devití účtech. Doporučit lze určitě Instagram, který je čím dál tím populárnější, a dál třeba Pinterest nebo Twitter, ale u všeho bude opět záležet na zábavnosti obsahu.

3) Kámoši s FB

- pokud se chcete pochlubit okolí, požádejte tu vhodnou část z něj, ať odkaz na blog sdílí na svém profilu

4) Komentujte na jiných blozích

- čím známější blog a čím zajímavější názor se vám podaří, tím víc bodů

- co určitě nedělejte, tak profláklé špeky jako "pěkný blog, mrkni ke mně", případně "pěkný blog, pořádám giveaway". Takovým komentem nikoho neutáhnete, navíc se u majitele blogu, kde budete podobným způsobem spamovat, moc dobře nezapíšete (nebo vás rovnou smaže).

- komenty prostě musí mít hlavu a patu a něco k tématu přinášet, jinak se nemusíte obtěžovat

- jo, pro komentování si zvolte vhodnou ikonku, něco, co upoutá v davu (lepší než pidi fotka obličeje je nějaký grafický obrazec)

- btw. je dost vtipné, že když blogerka překročí jistej počet čtenářů, dojde často k tomu, že komentovat kdekoli jinde (teda zejména na blozích s počtem čtenářů menším) je pod její uroveň - pokud vůbec, tak píše jen u těch, které jsou na tom s popularitou víceméně stejně, v horším případě nikde. Samozřejmě se může stát, že už na blogy nemá čas, ale pokud se netají tím, že je pořád čte, tak by to asi radši tajit měla ;) Tohle ať se z vás proboha nestane ;) I začínající blog může mít super článek, kterej si koment zaslouží, tak proč mu ho nepřidat.

5) Čím víc spřátelených blogerek, tím líp

- tohle je bonus ke skutečnosti, že si s někým sednete a zrovna je to blogerka ve stejný oblasti - můžete pak čekat, že na váš blog přímo odkáže, což je ta nejlepší forma propagace (příp. odkáže na váš článek, který ji zaujme, ale to je vlastně to samé - aneb odkazovat na vás nebude nikdy nikdo, kdo vás nesnáší, to by radši hodil klávesnici z okna)

6) Soutěže

- lidi jsou z podstaty věci líný a tak je potřeba je občas k něčemu jemně popostrčit. V tomhle případě jim blog nacpat do odběru. V ideálním světě by si ho tam všichni, co je zaujal, dali sami, nicméně tak to bohužel nefunguje.

- soutěž je tedy dobrý důvod, proč si říct u jejích účastníků o sledování. S pravidly to ale nepřehánějte a hlavně nikoho nenuťte, aby odkaz na blog musel sdílet - až tak na výhře bude záležet minimu lidí a vy se připravíte o ty, co by followovali, ale sdílet nebudou, což je většina. Ideální je taky dát jen jednu podmínku odběru (např. FB nebo GFC), víc už je opět moc pruda.

7) Spolupráce

- o tom už tady článek je, takže se nebudu zbytečně opakovat. Shrnula bych to tak, že dobře zvolenými spolupracemi v očích čtenářů stoupnete (budou to vnímat jako váš "profesní" úspěch a znak kvality blogu), když vezmete všechno bez ohledu na podmínky a relevantnost, tak spíš naopak. 

- pokud budete mít možnost, tak zajděte na nějakou prezentaci. Tohohle se sice sama nedržím (jelikož mě reklamní kecy firem, které mě nějakým způsobem neoslovily doteď, hluboce nezajímají a považuju je za tak velkou ztrátu času, že je ani cupcake nebo makaronka zdarma nevynahradí), ale pro propagaci je to určitě fajn - budete na fotkách, je šance, že ostatní účastnice na vás v článcích odkáží a čtenáře takové reporty imo docela baví.

No a to by bylo všechno, co mě zatím napadá. Kdo přečetl celé, zaslouží si Moořištáka (doufám, že aspoň někdo :D).

Na vaše postřehy, zkušenosti nebo další tipy, které bych měla doplnit (ať už co nedělat, nebo co dělat) se budu těšit v komentářích ;)