Drahá vs. levná kosmetika. Aneb co slyšet spíš nechcete.

Vzhledem k tomu, že tohle téma ve mně probublává už docela dlouho, ani se moc nedivím, že v současným made in hell počasí dosáhlo teploty varu a finálně vybublalo do postu. Do dlouhýho postu.

Otázka, jestli se vyplatí investovat do luxusní/high-end/parfumerkové kosmetiky, nebo nám stejnou službu za třetinovou (či ještě nižší) cenu udělá i výrobek z drogerky nebo z vietnamskýho stánku, je otázka, která pronásleduje kosmetické svědomí každé pokročilejší uživatelky kosmetiky. Ty věčný pochyby, jestli budu za reklamou zmanipulovanou nepříčetnou krávu, když dám za make-up tisícovku a v drogerce přitom nějakej seženu za dvě stovky!

Odpověď je pouze jedna: investice se samozřejmě vyplatí a stejnou službu vám levná alternativa ve většině případů neudělá. 

A pokud vám někdo tvrdí opak, tak tomu buď nerozumí, hraje na populistickou strunu (=lže), je mu 15 nebo se nechal uplatit zástupci low-endu. Volná kombinace více těchto znaků možná. 

Navíc je potřeba dodat, že když drahá-kosmetika-je-stejná-jako-levná mantru bude někdo prosazovat v rámci osobního líčení, je to blbý, ale rozhodně ne tak blbý, jako když vám podobný bláboly bude do hlavy sypat "vizážistka" - to pak doporučuju akorát s křikem utíkat, protože dotyčná bude ekvivalentem kadeřnice z panelákový kočárkárny, která si vybudovala kariéru na kropenatejch květácích a voživeníčkách.
Nejvíc moc je pak takový tvrzení od někoho, kdo sice drahou kosmetiku nikdy pořádně nezkoušel, ale je si neochvějně jistej, že je na nic ... omg & lol.

Odpovědí jsem vás šokovala, jasný. Jsem snobská pizda, kecám a ve skutečnosti to tak vůbec není. Jó :) Je. Ale protože žádný prohlášení není nikdy platný ve 100 % případů, i tady jsou již naznačený výjimky, který si v dalším textu vytkneme před závorku.

Zaprvý je třeba vymezit, jaké oblasti se celá úvaha týká - takže, týká se pouze dekorativní kosmetiky. 

Tělová, vlasová a pečující kosmetika je oblast sama pro sebe a řeknu k ní ve zkratce jen následující:

U pleťové je to vyloženě wild world. Skvělou pleť můžete mít jak po krému za kilo, tak za pět tisíc. A naopak. To, čeho chcete docílit, je ale vždycky to samé: mladistvě vypadající pleť bez vrásek a nedokonalostí. K tomu je potřeba se neopalovat, nekouřit, nemračit se a dostatečně hydratovat. První tři věci jsou zdarma, na hydrataci musíte hlavně najít něco pro vás funkčního, na ceně u takového krému nezáleží a nic moc nepredikuje. I když za dražšíma stojí větší výzkum a revoluční novinky ve složení, nikdy není jistý, že zrovna na vás budou fungovat lépe než třeba obyčejný arganový olej. A ani tak vám to nezaručí, že budete mít pleť hezčí než někdo, kdo se celej život mazal indulonou, geny jsou holt mrchy, deal with it.

U vlasové je to s měřitelnými výsledky ještě horší a ještě víc bude záležet spíš na věcech kosmetikou neovlivnitelných. A pak taky na množství silikonů v obsahu.

U tělové jde jen o to, kolik chcete sami investovat. Levné věci jsou tady co do účinku (promazat) zcela stejné s těmi dražšími. Zejména proto, že u mazadel se prostě nedá nic moc revolučního vymyslet - z čehož mají výrobci pochopitelně pnutí a tak produkuji alespoň takové ptákoviny jako proticelulitidní tělová mléka, krémy na zeštíhlení a zpevnění postavy, zvětšení prsou apod. Nic z toho samozřejmě nebude nikdy fungovat. Alespoň ne tak, jak slibují. 

Jediné hledisko, které je u tělové kosmetiky cenově ospravedlnitelné, je VŮNĚ. Ačkoli já osobně zrovna za tohle neutrácím, protože parfém mi žádné tělové mléko nedokáže nahradit a naopak preferuju, když pouze hydratuje a dál neotravuje, dokážu pochopit, že někdo si na drahé parfémy nepotrpí, ale naopak si ulítává na drahé tělové kosmetice - protože právě u dražší se lze setkat s mnohem kvalitnějšími vonnými složkami, trvanlivějšími, výraznějšími a zajímavějšími než u té levné, kde jsou často příliš monotématické a/nebo chemické.

Teď už ale zpátky k tématu, kterým je DEKORATIVNÍ KOSMETIKA.

Než jsem začala psát blog a v souvislosti s tím postupně číst ty české, neměla jsem z levné dekorativní kosmetiky NIC. Informace jsem čerpala pouze z MakeupAlley a zahraničních blogů a každou jednu věc jsem měla z high-endu, přičemž stojany té levné jsem v drogerii naprosto míjela. Proč taky ne, když celní a dpháčkovej limit neexistoval, na Amíkovském Ebayi se za pár korun dalo sehnat všechno, po čem kosmetické srdce zatoužilo (a na MUA řádně ohvězdičkovali) a USPS (USA pošta) byla doslova za pár dolarů.

Pokud jde o české beauty blogy, zpočátku jsem absolutně nepobírala, proč píšou třeba o něčem jako je Essence, fakt jsem nechápala, co blbnou. Páč co je to jako Essence? S tím se někdo maluje a někoho jinýho to zajímá? Já do tý doby ani nevěděla, že něco takovýho v drogerce vůbec mají.

Ale protože recenze podobných levných věcí byly často chválící a zároveň USPS zdražila jak blázen, byl zavedenej šikanózní celní limit na zcela smešnejch €22 a ani Ebay už nebyl cenově tak výhodnej (kde jsou ty časy, kdy jsem pudry od MACu měla za 22 dolarů i s poštovným), začala jsem si časem říkat, proč z těch drogerkových věcí taky něco nevyzkoušet.

Jak to dopadlo?



1) extra low-end & no name kosmetika

- typu ELF, MUA, NYC, Essence.
- vyhozený prachy, to už můžete jít kosmetiku skoro nakupovat na tržnici (v případě Mua a Elfu skoro neplatí). Vzpomeňte si na to hlavně ve chvíli, kdy zase budete mít chuť začít vyšilovat při další 40 % OFF akci, při který utratíte sedm stovek za kupu shitů, ze kterejch nakonec jeden bude jakžtakž a zbytek vám bude dalších deset let ležet nepoužitejch v kufříku. Nebo ve chvíli, kdy si do košíku budete házet padesátou tvářenku ze stopadesátý "limitovaný" Essence kolekce, protože je to přece ta limitka a je to tak levný - že je totálně na nic, není důležitý (a beztak na to přijdete až doma, Essence totiž testery většinou radši nevede - z marketigového hlediska se tenhle postup dá jen schválit).
- další věc je složení. Za tu cenu v tom je bůhvíco a nikdo mi to po zkušenosti s kitem na obočí od Elfu nevymluví - obočí mi sice nepadalo nějak výrazně a připisovala jsem to přirozené životnosti chloupků, ale trochu podezřelý se mi to zdálo - že se mi to nezdálo, mi došlo až ve chvíli, kdy jsem přešla na Inglot - od té doby totiž nepadalo nic (a obočí mi samozřejmě viditelně zhoustlo). Takže tohle už mi nesmí do domu.
- a v neposlední řadě obaly. Šeredný a nekvalitní - což se v plné šíři projeví po prvních pár použitích, kdy byste při pohledu na ně téměř upadli do deprese.
 - uzavřela bych tím, že Essence a NYC je kosmetika pro děti na druhým stupni základky (pokud je vám 14, vyhrajete si s ní zcela dostatečně a víc nepotřebujete), Elf a Mua není kosmetika pro nikoho.



2) klasická drogerka

- Rimmel, Astor, Maybelline, L´Oreál, Max Factor. Známe.
- tady si úspěšně vyberete v oblastech, na který vy konkrétně nemusíte bejt až tak náročný. Každej to bude mít jinak. V mým případě to jsou třeba řasenky - řasy mám přirozeně natočený a dlouhý a Dior mi je namaluje stejně jako Max Factor. Drahejch řasenek jsem vyzkoušela desítky a rozdíly byly minimální.
- kdo není příliš bledej, pořídí bez problémů např. make-up nebo korektor. Ovšem pokud máte bledej nebo nestandardní odstín pleti, máte smůlu, protože omezenej výběr odstínů a zcela chybějící ty světlé je obecně největší problém drogerkových značek - odstínů máte na výběr třeba 5, kdežto u high-endu klidně 20
- ucházející jsou i rtěnky, ale to už je trochu s výhradou a jak zkusíte něco výrazně kvalitnějšího, vracet se spíš nebudete
- co je úplně na nic, jsou tvářenky (s výjimkou Bourjois) a rozjasňovače. Nebrat.
- obaly jak u čeho, ale obecně to není nic, z čeho by si šel člověk podřezat žíly
- co je zásadní, že tyhle značky si vždycky podržej jistej standard kvality a pokroku ve všech aspektech, a to proto, že jsou vlastněny nadnárodními společnostmi, které mají v portfoliu i značky high-endové, a sypou mnoho peněz do vývoje, ze kterého ve finále profituje všechno, co vlastní - co patří L´Oreálu jsem už zmiňovala, Rimmel a Astor spadá pod Coty (mimo jiné společně s Chloé, OPI nebo Davidoff - ale taky společně s NYC ;), Max Factor patří Procter and Gamble, Bourjois vlastní Chanel (nikoli naopak, ale Chanel je opravdu vlastněn Bourjois).
- do téhle kolonky bych zařadila i třeba Catrice nebo Sleek, prostě proto, že zařazením do jedničky bych jim křivdila. Ačkoli Catrice spadá pod stejného výrobce (německou společnost Cosnova, založenou r. 2001) jako Essence, je oproti ní výrazně kvalitnější.



3) Luxusní kosmetika

- tady mě vždycky dojme průpodvídka, že se v jejím případě platí jen za značku a obal. Tak samozřejmě, že se platí i za značku a obal, proč se tomu proboha kdo diví? :D Za značku a obal se platí i v případě 1) a 2) - a odpovídá to ceně; zato jsem si nevšimla, že u nich by se tomu někdo divil a čekal, že mu kydnou malovátka do přineseného kelímku.
- obaly a dyzajn výrobků jsou vždy kvalitní a hezké (ať už elegantní jako v případě Narsu, MUFE nebo MAC, nebo krásné a propracované jako u Guerlain, Dior nebo Chanel) a odpovídají ceně. I za dva roky používání budou vypadat, jako byste je právě nově vytáhli. Dle mého názoru je tenhle aspekt důležitý, každý má rád hezké věci a v případě high-endu vás prostě potěší každý pohled na takové líčidlo - což se vyplatí, když se na něj díváte denně (či dokonce několikrát denně).
- platí se i za značku, za její náklady na výzkum, vývoj, marketing. Právě tihle výrobci táhnou svět kosmetiky dopředu a vymýšlejí pořád nové a lepší věci. Oproti tomu značky typu Elf nebo MUA jen číhají za bukem, co by zase kde a s co nejnižšími náklady zkopírovali, z hlediska nějakých převratných objevů jsou zcela marné.
- a samozřejmě platíte za výrobek. Něco je špička, něco průměr. Chce to zkoušet (a číst recenze ;). Jednoznačně tady vybírejte tvářenky, rozjasňovače, make-up, korektory, stojí za každou korunu, co do nich dáte. Doporučuju i lesky a jejich odnože, protože s těmi je to v drogerce bída (příliš lepivé, nedržící, bezbarvé ...).
- a nelze nezmínit to, že luxusní kosmetiku stejně každý chce, ať tvrdí cokoli - takže když si něco z ní koupíte, budete mít z nákupu mnohem větší pocit uspokojení, než když si koupíte dvacet levných náhražek - v jejich případě totiž stejně budete pokukovat po dražší variantě a pochybovat, jestli jste udělali dobře, když jste ji nevzali (ze svý zkušenosti fakt doporučuju "racionálně zdůvodněné" náhražky nebrat, nikdy to totiž nebylo ono, ať se jednalo o kosmetiku, oblečení nebo chlapy :D). Udělejte si z toho takovej osobní challenge - až zase budete mít nutkání si pořídit x-tej sprcháč, co nutně nepotřebujete, x-tou kravinu z limitky, protože stojí jen sedm pětek nebo čtyři další levný laky, placněte se přes ruku a za ušetřený peníze si v přištím měsíci nebo dvou kupte třeba tvářenku od Narsu - garantuju vám, že zaprvý budete mít z takovýho nákupu radost, zadruhý budete mít špičkovou tvářenku (budete hezčí) a za třetí nebudete mít vůbec potřebu několik dalších měsíců pokukovat po něčem podobném někde jinde (tu tvářenku samozřejmě kupujte s obligátní 20% slevou, rozhazovat tak moc zase není třeba ;).
- do čeho mi naopak přijde přehnaná investice zcela zbytečná, jsou štětce - úplně stačí nějaký ten funkční průměr (Real Techniques, Hakuro apod.), tisíce za jeden vynakládejte až v případě, že už nevíte, co byste jinýho koupili. Aneb blbý prášivý stín za pade ani štětec za litr nevytrhne.



No a to by bylo asi všechno. Závěr je ten, že levná kosmetika není samospásná, high-end je high-end a high-endem zůstane a každej by měl několik věcí z něj vlastnit, protože je hezčí, funkčnější a způsobuje lepší náladu.

Pokud k tématu drahé x levné kosmetiky máte potřebu něco ze svých zkušeností vybublat i vy (věřím, že jo :), učiňte tak zcela volně do komentáře. Bublinkám zdar.