Angelina, 226 Rue de Rivoli

Dneska se mi zdál strašně otravný sen o tom, že pařížské metro mělo výluku zrovna v úseku, který jsem potřebovala, a já se nemohla dostat do hotelu, ačkoli jsem to neustále zkoušela všemi možnými dopravními prostředky. Na konci jsem z toho byla už pořádně na nervy, a aby toho nebylo dost, ještě jsem zjistila, že nemám kufr, protože jsem si ho zapomněla vyzvednout na letišti a tak bude potřeba pro něj zajet. Nemusím asi dodávat, že po takovém nočním zážitku jsem vstávala spíš levou nohou ;)

Po snáři se ale v tomhle případě shánět nemusím, a co takový sen znamená z psychologického hlediska taky netřeba hádat, protože to vím docela přesně - a je to zároveň nudně jednoduché - absťák po Paříži holt přetrvává, důsledkem čehož je, že pravidelně prolézám své oblíbené pařížské blogy (čímž se absťák ale jen přiživuje, takže je to ve finále úplně k ničemu) + před pár dny jsem hledala informaci, ještě pořád trvá výluka RER směrem z letiště (pokud by to někoho zajímalo, tak trvá, a bude trvat ještě dlouho, do roku 2012).
Od podvědomí je to každopádně pěkně ošklivé, zlobím se na něj a asi mu brzo naplácám.
Ještě snad začnu litovat, že jsem letošní jarní Paříž vyměnila za karneval v Benátkách - no dobře, trochu toho asi lituju ;) - ale mnohem víc se tam samozřejmě těším, uá, už aby to bylo.
Zatím jsem alespoň zkoukla Cizince (The Tourist), a ačkoli tam hraje Paříž, Benátky, Angelina i Johnny, tak mě to nějak nebavilo, což vzhledem k obsazení fakt nechápu ...


No ale k věci (a nadpisu) ;)
Když už jsem se tedy dnes vzbudila pařížsky naladěna, tak alespoň přidám další tip na místo, které stojí za návštěvu.

A tím není nic jiného, než proslulá restaurace Angelina v ještě proslulejší ulici Rivoli.


Zvětšit mapu







Angelina byla otevřena již r. 1903 a brzy se stala oblíbeným místem pařížské smetánky. Mohli jste zde potkat Prousta i Coco Chanel.

Je označována jako Salon de Thé (nikdo po mně nemůže chtít, abych to přeložila jako čajovna, brrr, protože to, co se mi při tomto slovu vybaví, s Angelinou nemá - naštěstí! - vůbec nic společného - tento výraz jsem tedy velice rychle zaplašila z mysli a vy udělejte to samé), ale nabízí i dostatečnou nabídku jídel, jako např. různé saláty, quiche nebo omelety. Přesto ji neproslavil žádný složitý a rafinovaný kulinářský zázrak, ale ... horká čokoláda L'Africain. Ta má být údajně nejlepší v Paříži. Což samozřejmě nejsem schopna posoudit :)
Můžu jen konstatovat, že čokoláda je opravdu výborná, neuvěřitelně hustá a sametově jemná, a spolu s nádherně zdobeným prostředím restaurace z období Belle Époque poskytuje úžasný zážitek plný pravé pařížské atmosféry.













Čokoláda se podává v konvičce, ze které si sami doléváte, spolu s miskou šlehačky a džbánem vody. Dobře vědí proč ji servírují právě takto. Šlehačkou si totiž tu hustou dobrotu začnete záhy ředit, a vodou se osvěžovat, protože poctivostí provedení je L´Africain opravdu nářez. Ne nadarmo jsem se tam ještě nikdy nedostala k tomu si dát i nějaké jídlo, to prostě najednou nejde :D










Abych byla objektivní, musím uvést, že Angelina je dobře známa i pro dezert Mont Blanc - což je dortík z kaštanového pyré plněný šlehačkou a zašpuntovaný sněhovou pusinkou.










Jako mocná mantra je v mnoha průvodcích doporučováno dát si L´Africain a Mont Blanc dohromady.
Podle mého názoru za šířením této nebezpečné fámy stojí tajný spolek velmi zlomyslných lidí, kteří si tuto kombinaci už sami dali.
Já si ji jednou důvěřivě dala taky.
A chci varovat všechny, kdo by se snad chtěli nechat stejně zmanipulovat :D
Pokud ovšem nemají v úmyslu zhynout v cukrové agónii pod mramorovým stolkem.

Mont Blanc je totiž šíííleně sladký a hutný. Dovedu si ho dobře představit ke kávě nebo čaji, ale objednat si ho k oné čokoládě je spíš za trest. Trnou mi zuby ještě dnes, jen si na to vzpomenu.


Takže zpátky k příjemnějším věcem.
A tou jsou třeba toalety v Angelině (kdybych chtěla být zlá, tak dodám, že při pokusu o konzumaci Mont Blancu je možná vyhledáte dříve, než by se mohlo zdát ;))
Ale zlá nebudu, takže mlčím a dodávám jen to, že návštěvu tamních toalet doporučuji nevynechat. Jsou totiž velmi krásně zařízené, plně v souladu se zbytkem interiéru restaurace.
Na toalety se jde po schodech do prvního patra, kde jsou i další místa k sezení a designově je to tam stejně úžasné jako dole.





Chtěla jsem najít nějakou vhodnou fotku, protože ta moje bohužel tentokrát kvůli blesku nestojí za nic, ale nenašla jsem, takže se musíte - pro velmi hrubou ilustraci - spokojit s ní ;)






Dodám, že před Angelinou se údajně často stojí fronty na místa, ale já to nikdy nezažila, pokaždé tam naštěstí bylo volno.
V této souvislosti je třeba upozornit, že stejně jako v jiných pařížských restauracích je velmi neslušné se usazovat sami. Vždy počkejte, až se vás ujme číšník, zeptá se pro kolik lidí budete chtít stůl a po odpovědi vás k němu sám zavede. Pokud před vámi bude fronta tak to automaticky vyplyne ze situace, ale pokud tam fronta nebude, tak se stává, že u schodů nikdo pro uvádění nestojí, všichni pobíhají po place, takže v takové situaci je žádoucí tam počkat, než číšník přiběhne.

Pokud byste přece na frontu narazili a nechtělo se vám čekat, je možné si dobroty koupit sebou, protože hned u vchodu je umístěn i pult pro prodej. Kromě rozličných dortíků, čajů a marmelád je samozřejmě nabízena i vyhlášená čokoláda - buď v lahvičce tekutá nebo v plechové krabici v prášku.