Ale popořadě.
Nejdřív ten ohoz.
Já osobně si na doma a na courání se psem libuji v sofistikovaně olezlém ohozu.
Který bych si jinak nevzala ani náhodou, ale za těhle okolností mě to baví, taková jakože módní katarze.
No a než si začnete představovat, že snad nosím deset let staré rozervané tepláky, které už dávno měly být v popelnici, "ale vyhodit je je přece škoda, na doma to stačí", tak takové zvrácené fantazie vám radši hned v zárodku utnu.
Ne, takhle se to nedělá.
Protože ... vidíte tam to "sofistikovaně", jo? Možná by se dalo volně zaměnit za
"pozérsky".
No a teď konkrétně.
Takový ohoz se u mě tradičně skládá z černých/sametových yoga pants (což jsou podle mě tepláky, ale tak ok, necháme jim ten posh název, pod kterým je kupuju) ideálně s divným potiskem a pánského černého trika bezpodmínečně s divným potiskem. Čím divnější, tím lepší. A proč pánského? Protože bývají dlouhá a volná. A pak se líp ... upravují. V poslední době jsou sice oversized věci v módě, takže by se dalo sehnat i dámské, jenomže tam zase většinou hapruje ten požadavek ujetosti potisku.
Ale nebyla bych uplně spokojená, kdybych nedoplnila, že se psem v yoga pants nechodím, páč ... já se přes tu jejich teplákovitou podstatu prostě nepřenesu, ať si je kdo chce, nazývá jak chce. A chodit venku v teplácích?? No to by byla asi konečná :)) Takže si beru buď nějaké starší černé kalhoty nebo černé džíny. Což je sice trochu míň pohodlné, ale nepoměrně víc šik.
A to máme základ.
Ovšem jen takhle by to byla pořád trochu nuda, je potřeba docílit ještě oné olezlosti/rozervanosti/opranosti/vytahanosti/nebo tak něčeho. A nesmí se to přehnat, aby výsledek pak vážně neevokoval hadry na vyhození.
Takže většinou to pořeším tak, že tepláčky nijak netrýzním a zaměřím se jen na vršek, u něhož chci docílit vyváženě popelnicového/trashy vzhledu. Postupným nošením by k tomu sice přirozeně došlo, ale na to nemíním čekat, ještě by to vypadalo, že to pánské triko beru jako seriózní oděv, ehm ... takže? ... takže několik vyprání alespoň na 70 stupňů celou věc dost urychlí. A výsledkem je roztomile vetché triko. Ideálně, když ještě někde začne lehce děravět. Lehce je důležité. Mít pro tyhle účely ochočenou molí letku by bylo perfektní ;)
Je možná otázka, nakolik je normální koupit si triko za sedm set a pak ho takhle oddělat, ale ... pamatujete si ještě tu část o pozérství, jo? :D
Pokud to jde, snažím se, aby trika "jen" na doma stály co nejmíň, ale ... někdy to prostě možné není.
A celým tímhle odstavcem se samozřejmě pokouším ospravedlnit si sama před sebou včerejší nákup, kdy to možné nebylo :D ten obrázek byl tak skvěle šeredný ... nešlo odolat :)
No a tady se pomalu dostáváme k části č. 2 nadpisu.
Na názvy na tričkách si totiž většinou moc nepotrpím; být Captain Obvious se k celé té srandě nehodí.
A někdy se pak díky tomu člověk pobaví i tak říkajíc druhotně.
Tohle triko jsem si vyhrábla ve slevě v pařížském H&M. A mám ho hodně ráda, protože jsem se v případě jeho vzhledu nemusela vůbec snažit - bylo perfektní už od začátku. Hlavně ten výstřih je super.
foto vypůjčeno z http://beware-of-my-heels.tumblr.com
Ovšem absence vysvětlujícího nápisu může některé jedince zmásti.
A tak jsem se dnes dočkala dotazu, jestli to je tričko ... Elánu.
No kua!
Elánu?! (kdo neví, co je Elán, tak doporučuji po tom nepátrat :D)
Reakcí se nabízelo několik:
1) snížit se k odpovědi vysvětlující a tím pádem zcela nekchůl (uvést Elán na pravou míru)
2) potvrdit tazateli jeho zcestnou domněnku (což je sice normálně více kchůl, ale zrovna tady by výsledek - tedy vyvolání dojmu, že mám vážně triko téhle děsné skvadry - byl ve finále rovnocenný možnosti předešlé či dokonce i horší)
3) poštvat psa
Kdo to uhodne?
No jasně, trojka! ... by byla logická. Ovšem to bych nesměla mít místo psa plyšáka.
Tož? Menší zlo - č. 1.
"No ale to poslouchají ještě starší než ti, co Elán, ne?". Auuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuíííííííííííííííííí.
Tohle navázání hovoru neklaplo. Kdepak.
Protože ... copak já to snad poslouchám? No ne :) Samozřejmě. Kdože si pořád pamatuje tu zmínku o pozérství? :D
Jinak řečeno, bez ohledu na to, že Ace of Spades od Motorhead považuju za skvělou skladbu, jejich fanouška to ze mě rozhodně neudělalo. Ovšem logo? Jednoduše geniální. Fanoušek loga jsem naopak na 100 %.
Ještě, že triko s tímhle týpkem už nemám, kdoví, jakého strašidelného dotazu bych se mohla v budoucnu dočkat ... :))
A kdyby někdo náhodou toužil zvědět můj muzikální vkus, tak musím konstatovat, že to není vůbec lehká odpověď, protože je toho spousta a z různých žánrů. Nicméně obecně se dá říct, že mě musí zaujmout především hlas zpěváka. Pak jsem schopná odpustit i to, že jinak se hudebně jedná o naprostý mainstream. Jako třeba tady. Jeho hlas považuju za jeden z nejvíc rajcovních, co jsem kdy slyšela. Velká škoda, že s nimi už není.
Hlas sice ne primárně rajcovní, ale rozhodně fascinující.
A jak mě ženský zpěv většinou nebaví, jednu výjimku přece jen znám.
3 comments
ÁÁÁáá.) Prosimtě, chci jméno a adresu toho, kdo se tě zeptal, a vlastnoručně si to s ním (ní?) půjdu vyřídit.
Ehm.
Uáá!
A nezaujala tě zpěvačka z Horrorpops spíš svým měňavým trikem? ;-)
Zu: Hodím ti to do emailu i s lokací pres Gmaps, ať to vyřídíš rychleji :D
Vanilka: Zvážím to :D
Okomentovat