Zábava na sobotu: odhněďování

Předpokládám, že asi předpokládáte, že blond nebudu. Což předpokládáme správně. Blond nejsem.

(I když jsem jednu dobu byla, ale to je zas jiná pohádka).

Můj vlasovej cíl je mít je co nejtmavší, nicméně ne černý. Černá na vlasech mě časem prostě znudila. Samozřejmě jsem ji (překvapivě, bacha!) měla, nicméně nejspíš příliš dlouho na to, abych nad ní ještě někdy uvažovala. Je taková až moc ... jednolitá, jo. Nebaví. Občas jsem se sice pokoušela o různý deklarovaný odlesky, do modra, do fialova a tak, ale nikdy to nefungovalo, beztak vždycky vyšla jen obyčejná černá. To jednoho rozladí.

Takže jsem ji nakonec odpískala úplně a rozhodla se pro studeně hnědou v nejtmavším možném odstínu. Ta studená je podstatná, jestli jsem něco nesnášela stejně, jako když nevyšla ta mrcha modročerná, bylo to rozhodně to, když se hnědá začala vymývat do červena. Najít nějakou, která bude fakt hnědá a ne levoboček zrzavý, byl náročnej proces. Happyend se ovšem konal a já už pár let spokojeně používám Casting Creme Gloss od L´Oreálu v odstínu ... kterej vám nepovím, protože si ho nepamatuju. 

On je ten odstín totiž tak fajn, že na začátku je hodně tmavej a jak se vymývá, tak se mi vymývá do mý přirozený barvy. Tím pádem odrosty nevznikají a já si nový balení koupím až tehdy, kdy si řeknu, že bych zase brala trochu tmavší verzi Moory, a to nebývá úplně často. A pak jdu vybírat podle slečny na krabičce, kterou si naopak pamatuju. 

No a tady se dostáváme k jádru pudla. Od posledního barvení buď udělali nějaký škatulata s Castingovejma krabko-modelkama, nebo zaúřadoval počínající Alzheimer, ale já tu svoji hnědovlasou v Rossmannu nemohla ani za nic najít. A bohužel měli zrovna v akci za kilko jak Casting původní, tak Sublime Mousse. By Casting. Což mě přivedlo k podvratný myšlence, že bych mohla zkusit tu novější verzi, určitě bude taky fajn a navíc ještě pěnová. Pěnu má přece každej rád. 

 

A asi tak po třech týdnech, kdy jsem se k procesu přemlouvala (to já se přemlouvám vždycky, páč mě to moc nebaví), jsem se včera rozhodla, že bych to mohla konečně zfouknout. Přečetla si návod, ošmatala lahvičky a zalibovala si, že tohle bude fakt rychlovka. 

Lahvičky se jen přelávaly, nic se nemuselo nikam vymačkávat a napichovat a dokonce ani protřepávat a ještě byla ta Subli kočka s pumpičkou a pěnová, tak to nebude ani stříkat okolo.

Jóóó ...

První část procesu proběhla víceméně dle plánu. Víceméně proto, že obava z toho, jestli mi ta věc náhodou nebouchne pod rukama, nebyla v plánu. Smrděla totiž tak, že jsem mimovolně zauvažovala, jak asi smrdí yperit (stejně!) a že smrt plynem musí být dost strašná. Což, upřímně řečeno, nejsou zrovna myšlenkový proudy, po kterejch by človek toužil o sobotním popoledni při kosmetickým apgrejdu.

Jako jasný, skoro všechny barvy protivně smrděj (i když ten Casting zrovna skoro ne, tam by se dalo uvažovat i o vůni), ale tohle bylo prostě p e k e l n ý. A nesnesitelný tak, že jsem si k tomu musela v koupelně otevřít okno dokořán, jinak bych asi padla (ale zas by se mohl natočit druhej díl Pěna zabiják a dokonce podle skutečné události; btw. jestli jste to nikdy neviděli, tak tenhle mód doporučuju zachovat)

Ale dobrý, nebouchlo to a po nanesení se smrad ustálil do podoby akceptovatelné. Smýt se měla po půl hodině, leč nějak jsem se zapomněla a čas protáhla ještě tak o dalších 15 minut. Ale to je u mě, když zrovna nespěchám, spíš pravidlem, protože chci mít výsledný odstín co nejtmavší.

Smytí, kondiš, pohled do zrcadla. 

Sakra, ta potvora barví kůži.

Tak ok, vezmu to ještě šamponem. Sice to v návodech nebývá, ale mě ty vlasy pak přijdou vlastně i lepší, když nejsou úplně hned po barvení, ale trochu se vymejou.

No dopr, vono to tam furt je. To už jsem začínala bejt nasraná. NIKDY jsem ještě žádnou barvu nemusela šamponovat dvakrát, aby se mi na hlavě smyla z kůže. Dokonce ani tu černou kdysi.

Tak podruhý.

Potřetí.

Počvrtý.

Bez efektu, kůže hnědá a moje nálada taky.

Vzala jsme to olejem.

Maskou.

Micelárkou (jo).

Odstín se lehce zesvětlil.

Znova šamponem, po masce a oleji to chtělo, že.

Teď už je to jenom žlutý. Ne hnědý. 

Takže asi úspěch, hm?

Každopádně takhle jsem si sobotní odpoledne s rychlovkou teda nepředstavovala.

Faktem je, že jen barvu samotnou nehodlám vinit, protože jsem ji na hlavě nechala dýl, než se mělo. Na druhou stranu, dělám to tak téměř pokaždý a nikdy jsem problém se zabarvenou pokožkou, který by nezmizel po jednom šamponingu, neměla.

Za zmínku stojí i to, že těch 5 vzteklejch šamponování a následný procedury se na odstínu ani v nejmenším nepodepsaly a zůstal stejně tmavej jako na začátku.

Takže znova si ji už rozhodně nekoupím a příště zase Casting (verzi modelky radši nějak odvodím).

Cílem postu není vyloženě recenze, jako spíš zvědavost na vaše dojmy, pokud jste tuhle barvu někdy zkoušely (ne nutně stejnej odstín, ale typ). Případně jiné zážitky týkající se barvení - ať doma nebo u kadeřníka - mohlo by to být celkem nosné téma ;))