Garnier Olia - naolejovala, či nenaolejovala?

Naposledy jsem si vlasy barvila tady a vzhledem k úchvatnému zážitku jsem neměla v plánu proces opakovat alespoň následujícího půl roku. Předpokládala jsem, že ta mrcha bude postupně pouštět, resp. alespoň trochu, a barva se prostě časem stane méně monolitická. Jó. Nepustila ani o píď (jestli teda chcete něco, co se totálně zažere, vřele Mousse doporučuju). Mě ale ta nudně hnědá monoodstínovost dost přestávala bavit, mám ráda, když vlasy hází trochu plastické odlesky.

 

Takže když mi Garnier nabídl k vyzkoušení novou barvu Olia, ani jsem moc neváhala. Stejně jsem ji už okukovala, to avizované napumpování oleji znělo pro mé suché vlasy dost slibně.

Pokud jde o odstín, normálně bych si vybrala nějaký hodně tmavý, ale vzhledem k tomu, že tentokrát jsem se primárně chtěla zbavit barevné helmy, co zanechala Mousse, řekla jsem si o číslo 6.0, světle hnědou - od které jsem očekávala jen to, že nevyhovující odstín trochu stáhne do pryč (bez ohledu na to, co se tvrdí na krabičce, opravdu tmavé vlasy něco takového jen trochu projasní, s odbarvením nepočítejte, na to byste si museli pořídit něco peroxidově silnějšího/světlejšího).

Potud podle plánu. Zrada přišla, když jsem začala číst návod. Ono se to musí míchat v nějaké externí misce! A externím míchadlem! Néééééééééééé. To nesnáším. A absolutně nechápu, proč zvolili tenhle postup, podobné diy patli matli jsem považovala za něco, co dneska existuje už jen u nejlevnějších oldskůl Palette barev za pade. A že všechny modernější kousky se už vydaly cestou vlévání jedné barvící části do druhé, kdy pak směs jen protřepete a nanášíte. 

Zklamaně jsem prohlídla krabičku, jestli misku a míchadlo přece jen nepřidali, když na obrázku v návodu zrovna taková šikovná byla (páč za ty prachy, že jo), ale bohužel. Obsahuje jen dvě části barvicí směsi, černé rukavice (plusko) a kondicionér.

Žádnou spešl misku nemám, míchadlo taky ne. Nic z kuchyně jsem použít nechtěla (bych to pak musela vyhodit, ts), takže jsem nakonec našla plastovou pixlu od nějaké zmrzliny, do toho barvu prskla a promíchala starým štětečkem. Nanášet to tím ale fakt nešlo, aniž bych u aplikace strávila půl hodiny. Tak jsem si řekla, že na štětec prdím, barvu jsem třikrát nabrala do hrsti, na vlasy rozpatlala a bylo. Jako rozhodně nejrychlejší nanesení v mé barvicí se historii, to zas jo :D


Výsledek?

Dle očekávání, pokud jde o povrchové stáhnutí barvy, to zvládla.

Pokud jde o olejovou injekci, tak to bohužel - rozdílu od jakékoli jiné barvy jsem si v kvalitě vlasů nevšimla. Ani hned po barvení, ani následně při dalších umytích (ale naštěstí jsem si nevšimla ani žádného negativního rozdílu, to se taky počítá :D)

Výslednou barvu jsem vám chtěla ilustračně zdokumentovat, nicméně moc se nepovedlo, na fotce působí volako červeně ... ale aspoň můžete obdivovat mý žlutý oko, takhle vypadá při přímým zásahu sluncem - což je taky hlavní důvod, proč recenze stínů na oči nebývají moc na pořadu dne - k týhle debilní barvě totiž NIC nejde, skoro - krom černejch (ok), tělovejch (nemusím), zlatejch (nesnáším), hnědejch (nesnáším nejvíc).

Pokud jste Oliu zkoušeli, podělte se do komentářů, zajímalo by mě, jestli ty oleje někomu zabraly.