Jak mě chtěli zavraždit v Notre-Dame

27. ledna 2014

Největší drama od vydání Chrámu Matky Boží v Paříži! Boj o život ve středověkých zdech! Viktor Čistič v sutaně! Čtěte!






To je tak. Obecně moc nemusím klasické turistické okukovací památky ... teda někam jdete a tam blíže neurčenou dobu čučíte na nemovitost ... případně čučíte na movitost, ale nesmíte na ni pro změnu sahat ... okolo vás čučí dav stejně postiženejch (v horším případě se vám stihne i plést pod nohy, strkat se, řvát atp., samý lepší) ... no a po skončení čučení jdete čučet zase jinam. 
Nějaký to turistický minimum si sice dám, ale s tím, že teda odškrtnuto a druhej díl čučení se konat spíš nebude. Prostě mě to nebaví. A jo, počet navštívených pařížských muzeí se stále rovná 0 (nicméně pořád mám teoretickej plán to posunout aspoň na 1, lol, někdy teda). 






Nicméně, jedna výjimka se najde - Notre-Dame. Stavím se tam skoro pokaždý. Ta stavba mě fascinuje - kombinace její velikosti s jejím stářím, pocitem, že tou temnou horou kamene kráčela staletí (a vzala jich to tudy fakt slušná řádka).






Notre-Dame má ale i další výhody. 
Je zdarma. Obsahuje židličky, spoooustu židliček (prázdných). Není tam nával. Pokud je venku fronta, hýbe se rychle. Nikdo vám nedává najevo, že už tam jste moc dlouho. Lidi venitř držej huby. Nesměj se svlíkat do trenek. Kouřit. Bleskat bleskem. Telefonovat. 
No, prostě super lokalita po všech stránkách.






btw. teď koukám, že u sloupu jsem asi vyfotila ducha ;)










Takže naše tradice je, že se v Notre-Dame stavíme vždycky na chvíli zrelaxovat (což v tu chvíli většinou potřebujeme jako sůl; aneb do Paříže by se hodil náhradní pár nohou; pokaždý si říkám, že tentokrát si ten jeden budu šetřit, a pokaždý to nevyjde). 
Báječně se tam sedí, obdivuje gotická ponurost a rozjímá. Rozjímat samozřejmě není nutný jen a pouze nad něčím goticky ponurým, hodí se dost dobře i ke špekulování nad tím, jestli tu kabelku fakt potřebujete, kolik byste měli vzít makaronek nebo jestli budete dělat 158. fotku Vítěznýho oblouku z prostředka silnice, nebo vás to už nebaví (baví furt :D).












Nicméně, teď v listopadu to rozjímání jaksi nevyšlo :D
Zaprvý, panorámata byly zhyzděný oslavným lešením, bo něčím na ten způsob, jestli teda lešení může být oslavný. Přes katedrálu to totiž minulý rok vzalo už 8 a půl století a bylo nutný to dát všem najevo skrz nevkusnou modrou buňku a dřevěnej nájezd k fasádě (končil tam, kde je ten chumel lidí pod bílýma trubkama).





Uvnitř modrý buňky bylo tohle. Neptejte se.





Každopádně teda ok, reprezentativní foto jsem tentokrát neměla, ale to nemělo být relaxaci na obtíž, že.





Takže jsme se, nic zlého netuše, usadili, jak bylo v plánu. Úleva. Po celým dni pobíhání to fakt už chtělo. 
Za chvíli koukám, že sedícím místní kmetka rozdává nějaký žlutý letáky, některý turisti se po tom teda sápali, ale kouknu, vidím noty, nedík. Nicméně začalo být jasný, že to bude nska asi s hudbou. 
Což si člověk řekne jé, pecka a u toho si představí gregoriánský chorály. 
Jindy dost prázdný židle se zaplnily a vepředu se začalo schylovat k akci. Že to nebudou gregoriánský cokoli bylo jasný ve chvíli, kdy tam člověk spatřil dvě holky - a tím obsazení končilo.
Pak se všichni postavili.  
Fuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuu. 
Ale nechtěli jsme trhat partu, tak jsme si teda stoupli taky, no, ačkoli nohy měly dost námitky. Holky začaly zpívat, k nim se přidali i některý s notama. Turisti ne, pochopitelně. Ti do toho akorát čuměli a snažili se tvářit, že vědí, která bije. 
Byla to děsná nuda.
A ty lidi furt stáli.
Jako tywe.
Takže jste nucený stát, poslouchat něco, co se zdaleka nepodobá gregoriánským chorálům, na který jste se těšili, a na relaxaci můžete zapomenout. Dost hrozný samo o sobě.
Po třech minutách mě to přestalo bavit.
Turista před náma se už před minutou zhroutil zpátky na židli, hlavu zabořil do opěradla před sebou a myslel si nejspíš něco o tom, kam se to proboha svojí squaw, která furt stála a snažila se vědoucně tvářit do letáku, nechal zatáhnout.
No, první nebudeme. Tak jsme si teda sedli taky. Naštěstí jsme byli v poslední řadě, takže to mohlo pohoršit jen omezený množství lidí, pokud to teda vůbec někoho pohoršit mohlo. Ale jako napadne vás, že jo, když všichni ostatní stojej. Minimálně vám určitě záviděli, že vy jste si sedli :D
Po dalších nekonečnejch minutách si dřepl i zbytek.




Horší část ovšem měla teprve následovat.
Krom zpěvanek tam byl i kněz, kterej občas máchnul kadidelnicí (na fotu vpravo, ukažme si na něj).
Ke stropu se začaly vznášet oblaka bílýho dýmu.
Ten strop je vysokej. 
Katedrála obrovská.
My seděli až vzadu.
Přesto jsem po chvíli začala cítit fakt nepříjemnej škrábavej pocit v krku. Jako ok, byla jsem trochu nakřáplá, z toho, jak jsem furt lezla teplo/zima, ale ve fázi pochrchlávání to ještě zdaleka nebylo, za celej den jsem si na to vlastně ani nevzpomněla. Chvíli se to škrábání dalo potlačovat ucucáváním vody, ale kněz dýmal a dýmal a ten sarin se tam hromadil furt víc a víc.
Když už voda nefachala a celkem akutně hrozil záchvat slzícího kašle, kterýmu jsem se chtěla vyhnout (zas tolik pozornosti jsem přitahovat nemusela), rozhodli jsme se vyklidit bitevní pole. Vydali jsme se zpátky tam, odkud jsme uličkou přišli.
WTF!
Ta vysoká dřevěná ohrada sahající k ramenům tady přece nebyla!
Vždyť jsme tudy přišli! 
Nikde žádnej otvor, nikde žádný dveře.
Do prkenný ohrady. Doslova. Smysl tohohle úsloví mi byl konečně úplně jasnej. Toho člověka taky věznili v Notre-Dame a chtěli ho udýmat.

Rozhodli jsme se teda jít podél sloupů dopředu, kde jakákoli ohrada logicky musela končit, protože tudy přišli účinkující. 
Končila.
Ale pro změnu tady byly natažený stuhy mezi kovovejma sloupkama a za stuhama spousta čumilů.Nebylo úniku!
A co se stalo dál?
a) začala jsem křičet všichni tady umřem a pak se zhroutila na podlahu
b) vyprdla jsem se na pohoršení, podlezla pod stuhama, čumily rozrazila a utíkala pryč
c) než jsme stačili cokoli udělat, odtáhli nás postranním vchodem do kobky, protože jsme moc rychle odhalili jejich ďábelský plán, kdy všechny turisty chtěli omámit a pak prodat na orgány.





No, ani jedno.
Děsně nenápadně (šli jsme se jen tak kouknout dopředu, mňau, vůbec tady nehledáme dveře) jsme se po straně vydali zase zpátky celou lodí dozadu.
Funkční dveře po celým obvodu nikde.
U úplně posledního sloupu, kde ta zasraná ohrada končila a za sloupem se dalším svým dílem stáčela doprava, jsme ji na pár centimetrů poodstrčili (sice byla těžká, ale nebyla k tomu sloupu nadoraz, takže to stačilo) a protáhli se ven.
A pryč.

Co je pointa?

Pointa je ta, že ve chvíli, kdy začne představení, zasunou jinak otevřený části ohrady (na spodní fotce je její část vidět mezi sloupama) a zajistěj je, aby se v tom prostoru už nikdo zvenčí necoural a představení nerušil.
A lidi tam musej dřepět, dokud to neskončí.
Pak ji zase otevřou a lidi pustěj.
Takže to berte jako notre-damský varování, a jak se k takovýmu nějakýmu mecheche začne schylovat, radši vemte nohy na ramena.
Páč dřív se odtud jen tak snadno nedostanete :D





A když jsem ty fotky probírala, našla jsem jednu selfie, takovej bonus na konec ;))




A v jaký světový památce chtěli zavraždit vás?

41 comments

27. ledna 2014 v 10:01

Moora v cernem - jinak tvuj blog jsem objevila tusim prave kvuli Parizi.

27. ledna 2014 v 11:03

Veselé :) Zajímavý, jak ti ty tlačítka a reproduktor ve výtahu tvoří doplňky-jakobys měla dlouhej dvouřadej kabát a klobouček se síťkou přes oči.

27. ledna 2014 v 11:26

@Olina hlavně klobouček je super :D (ale záměr to nebyl - aneb "jé, pěknej výtah, jé zrcadlo, jé fotka" .))

27. ledna 2014 v 12:14

Nádherné fotky, tam bych se chtěla někdy podívat.

27. ledna 2014 v 12:42

vtipná story teda :) a zapomnělas našpulit pusu do tý fotky :)

27. ledna 2014 v 14:16

tak jsem se zase jednou pěkně pobavila :D

27. ledna 2014 v 14:23

Takový šoky! Moořin obličej, konečně! Jsem si článek otevřela na mobilu ve škole a řekla jsem si, že se musím mrknout ještě doma na notebooku...znáš to, já jsem perverzní úchyl, co byl furt zvědavej na to, jak vypadáš. Ale teď mám dokonce pocit, že tě znám nebo že jsem tě někde viděla/seznamovala se s tebou...hmmm...každopádně já když jsem byla v Paříži, tak jsem zrovna Notre Dame vynechala, protože se tam táhla asi stometrová fronta a já už neměla po celodenním obíhání památek morál. Příště napravím.

27. ledna 2014 v 14:28

Moora! Tak nějak jsem si ji představovala. :D
A jinak... Jo, to je teda šok, v kostele že jsou mše? Wau... :D Ne, dělám si legraci, asi by mi to taky přišlo divné... :)

27. ledna 2014 v 14:56

@In your face! jo, u tebe jsem čekala, že tě to potěší, úchyle :D
(ale jinak se ti o mně spíš jen zdávaj nějaký ty moory, určitě jsme se nikde neviděly, jestlis myslela třeba nyxáckej sraz nebo tak něco, kde by to bylo možný ..)

27. ledna 2014 v 15:01

@An. to sem ráda .)) někdo mi tady jednou psal, že si představoval, že mám krátký vlasy, což mě teda moc nepotěšilo, že bych tak snad měla psaním působit, já sem na ty
dlouhý, hehe

ony tam jsou i koncerty, je to vypsané venku vždycky, ale šlo hlavně o to, že tam člověka zavřeli jak stádo, už jen nějakej ten pes chyběl :D (což ale koneckonců terminologicky sedí, když nad tim tak uvažuju :D)

Anonymní
27. ledna 2014 v 15:32

Ha, včera se mě přítel pokoušel zatáhnout do Notre Dame. Koukám, že jsem dobře udělala, že jsem nepodlehla :-)

27. ledna 2014 v 17:49

Hele, nezkoušej nás oblbnout fotkou nějaké cizí ženské, my víme, že jsi westík :o)))

27. ledna 2014 v 18:08

Ty jo, mě asi v žádné památce nikdo zabít nechtěl. Nejsu světová :(
Neměla bys ukazovat obličej, tím sebereš některým blogerkám silný argument :) :) :) Už jim jich moc nezůstane, bacha na to! O čem budou točit videa?

27. ledna 2014 v 20:26

@Enka Quanium dopr, a já doufal, že se na tohle přiznání už zapomnělo ... panička nebude ráda a až to zjistí, odebere mi příděl pamlsků :,(

27. ledna 2014 v 20:31

@nuf třeba to ještě přijde, chce to vybrat nějakou slibnou:D
možná konečně začnou točit něco užitečnýho? ba ne, to je nemístnej optimismus
:D

27. ledna 2014 v 22:14

Do Pažíže jezdíme furt, v Pažíži moje máma dokonce měla job, tak jsme tam chvíli bydleli, ale že by nás tam někdy někde uvěznili, to si nepamatuju. Já se teda jednou ztratila v kině v Centre Georges Pompidou a šla na stranu, kde dveře nebyly. A ano, protože jsem nebyla stará a rezervovaná, spustila jsem něco jako tvoji možnost a = hysterák jako prase. Samozřejmě česky. Máma si mě musela vyzvednout a ukázat mi, že jsem chtěla jít na druhou stranu a u toho dělala omluvný gezichty a vykřikovala Mon chou chou, elle a dit au secour, sorry, nema problema, tyvole čau nashle!

27. ledna 2014 v 23:03

Nene, ne nyxáckej sraz nebo tak něco, ale z reálýho života, možná přes nějaký známý nebo něco...no kdoví :D

27. ledna 2014 v 23:30

@In your face! aha, tak to tyjo vůbec nevím, bych si tě určo pamatovala :)

28. ledna 2014 v 7:30

No nekecej :D Je pravda, že mi taky přijdeš povědomá, ale to bude asi jen haluz...přesně takhle nějak sem si tě představovala :)

Anonymní
28. ledna 2014 v 9:31

@Černá Moora Hah, vy tu Petru fakt žerete.:D Se musím fakt smát.:D

28. ledna 2014 v 9:49

@Dashulka sakra, každej mě tady zná, du to radši smazat
(nenápadně)
:D

28. ledna 2014 v 12:56

@Dejnicka jakože podle anonyma je tohle ta jediná vlogerka s neužitečnejma videama, jo? hmm ...
no každopádně mu to nerozčísnu, já na videa nekoukám

Anonymní
28. ledna 2014 v 13:26

@Černá Moora Myslela jsem Petru Lovely Hair, protože Nuf s ní evidentně má stále nějaký problém.:)

Anonymní
29. ledna 2014 v 10:52

Ahoj, cestuju dost, takže se mi určitě něco vtipnýho (pro druhý :))/děsivýho (pro mě) taky stalo, leč teď si vybavuju zážitek, kterej se jaksi nestal přímo mně, leč mýmu manželovi (tehdy to byl přítel v první fázi zamilovanosti, nějak tuším, že to byla naše první společná dovča). A kdyby chtěl někdo hádat, že teda pro mě to bylo vtipný, když se to netýkalo mně, tak ani moc ne (jen chvílema :-D). No prostě, byli jsme na naší první dovči v Tunisku (já tam předtím jezdila min. 1x ročně, měla jsem tam známé, zázemí atd., prostě starej mazák) a přítel jaksi nedbal mých (mazáckých) rad, zejména ohledně stravování (aneb NEŽER tu zeleninu, potentuješ se). A vono jo (jedl a potento). Naneštěstí v den, kdy jsme jeli na výlet do hlavního města Tunisu, do Kartága a do muzea Bardo. Víte jak hrozný je, když utíkáte, smrtelný děs v očích, pot na čele a křeče všude jinde a jediný záchod kolem je zamčenej ??? A ty, co zamčený nebyly, byly evidentně předtím navštíveny autobusem stejně postižených, aniž by to někdo vyčistil (jo, fuj!). A do toho průvodce upozorňuje na nějaký, v tý chvíli nepodstatný, šutry??? To byla Kartágo jak řemen :-D. Ten děsnej strach, že nestihne doběhnout/nestihne se vrátit a výprava ujede/potentuje památku v muzeu a zavřou nás na 150 let do temný africký kobky? I Usain Bolt byl proti nám v té chvíli žabař... No takže tak, aneb shrnutí, kdykoli se ocitnete někde v podobných šířkách a délkách, nejezte zeleninu a nic, co se nedá oloupat a nepijte k snídani džusy (jojo, lejou tam svoji vodu). Oproti tomu tolik proklamovaná zmrzka většinou nevadí.

29. ledna 2014 v 21:30

@AnonymníProblém nemám, anonyme. Ona jich má sama dost. A ty jsi jediná, kdo zde její jméno vytahuje na světlo :)

30. ledna 2014 v 8:36

takhle nějak jsem si tě představovala :D jinak hustá příhoda, já památky nesnáším, obvzlášť v paříži jsem trpěla, protože tam je jedna památka a další o třicet km dál a všechny mi přišly stejný :D až na oblouk a věž teda :D já raději nakupuju a nasávám vzduch velkoměsta)

30. ledna 2014 v 14:48

Potřebuješ vyvrátit ty drby, ze jsi ve skutečnosti westik, ze? :-)

Fotky pěkné, ale Moora mé bere víc :-)

Anonymní
1. dubna 2014 v 10:17

Mooro, porad nejake tipy na sve oblibene kavarny, restaurace, mista, ubytko? .)

Anonymní
1. dubna 2014 v 11:02

@AnonymníMyslim Parizske, samozrejme :) Dekuju, Adel :)

Okomentovat

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...