Úvaha na neděli: Spolupráce

Tohle je taková jakože součást novoročního bilancingu. Poslední dobou jsem nad spoluprácema obecně trochu rozvažovala a nakonec jsem došla k dost jednoznačnýmu závěru. Teda, že Romwe vlastně není tak hrozný a časem tady uvidíte nějakou giveaway.

:DD

Nj, já jsem tak vtipná!

Ne. Každá blogeřice - za tento termit budiž dík čtenářce A., páč je úplně nejvíc super, kam se na něj hrabe blogerína, kterážto mi evokuje leda tak pindulínu (jejíž tvůrce by měl odejít zhynout v osamocení na poušť, ačkoli ani to by nebyl dostatečný trest ... ne, dostatečný trest by byl, kdyby ho na tý poušti sežral olgoj chorchoj, a to postupně) - kdežto blogeřice, jasná tygřice. Úplně vidím fight blogeríny vs. blogeřice. Výsledek stejně tak jasnej, že jo. Btw., když už jsme u A., novej díl PLL velký WTF, to nemá logiku. - ale teda abych se vrátila k tématu, každá blogeřice asi časem dospěje do bodu, kdy má potřebu se ke spolupracím coby nedílný součásti blogování vyjádřit. A teď teda nastal čas i u mě. I když musím konstatovat, že většina blogerek má většinou potřebu se vyjádřit proto, že jim přistávají anonymní hejty o tom, že jsou prodejný a maj furt všechno něco zadarmo a lžou a tak. Což se u mě nekoná, nic takovýho mi nechodí. A nebudu lhát, trochu mě to udivuje, páč komenty jsou nemoderovaný a anonym-friendly. Furt jsem čekala, že u nějaký hranice počtu čtenářů k tomu dojde ... a furt nic. Tak nevim no :D Asi holt potencionální prudiči cejtěj, že jak by si pustili klávesnici na špacír, mooří komando si je najde a ukouluje kulema od Guerlaina. Anebo jim je jen jasný, že nemaj důvod nic takovýho psát, jelikož jsem vždy 100% fér a upřímná, hehe (si věřim, yep).

Jak jsem naznačila v úvodu, bilancování přineslo své plody, a já došla postupně k tomu, že mě zhruba 50 % spoluprací vlastně vůbec nebaví. Prostě ne. Důsledek si dovedete domyslet, uvidíte jich u mě tenhle rok mnohem míň.

Je mi jasný, že jak mě vůbec může nebavit dostávat věci zdarma, asi každej hned na první dobrou nepobere. Zvlášť když dneska vzniká spousta blogů ne kvůli tomu, že maj potřebu něco objevnýho sdělit světu, ale jen za účelem toho, aby nějakou tu spolupráci získaly (zn. tři čtenáři v GFC a na liště už samostatnej odkaz "spolupráce", to mě vždycky dojme).

btw. slovo spolupráce mi přijde nadužívaný a pomalu se u mě na něj vytváří alergie - hlavně kvůli tomu, že jednorázovou domluvu o tom, že já pošlu rtěnku a ty napíšeš článek, mi nepřijde jako něco, co by se dalo označit honosným a veledůležitým termínem spolupráce, kterážto mi evokuje přece jen něco dlouhodobějšího, co se opakovalo alespoň jednou. Ale protože je to na druhou stranu obecně zažitý a jsem líná vymýšlet něco údernějšího, tak to v tomhle textu budu používat no. Je mi jasný, že by vás zajímalo, jak bych teda tu jednorázovou domluvu líp označila - nevim, ale jako spolupráci ne, to naopak vim jistě :D asi nijak ... ozval se mi tenhle eshop a nabídl mi rtěnku, na kterou vám přináším k recenzi, díkčau.

Důvodů, proč jsme se rozhodla to se spolupracemi do budoucna nepřehánět, je víc ...
(trpěliví se na konci se dočkají zvířátek - aneb vtipné momenty loňských nabídek - takže při čtení neumdlévejte)

1) Když něco dostanete, očekává se, že napíšete recenzi. 
Což je asi pochopitelný, že jo. Problém je, že já si docela ráda píšu co chci a kdy chci (a pak vznikaj situace, že mám něco nafocený třeba rok, recenze ještě nebyla a vůbec mi to netrhá žíly). Jenže když je potřeba napsat recenzi na věc darovanou, tak mám podvědomě pocit, že by to taky chtělo v nějakým termínu (nebo je takovej termín i dohodnutej) - a kvůli termínu se pak cejtím spíš jak něčí zaměstnanec, než člověk, co se ve volným čase odreagovává při svým koníčku (navíc špatně placenej zaměstnanec, když už jsme u toho, což mě nebaví na druhou). Termín je prostě vždycky stres a nikdy zábava. A jako zábavu blog beru až na prvním místě. Pokud by měl někdy jakkoli fúzovat s prací, tak leda se sakra dobře placenou. Každopádně fakt nejsem zvědavá na to, aby na mě někdo po emailu řval, kde jako má tu recenzi! Jakejkoli dotaz se dá napsat slušně (a pravidlem by mělo být ho ještě tak 2x slušně zopakovat, i pokud odpověď nedorazí), takže začínat hned na úvod takhle, je za nula bodů. Navíc byste mohli dotyčnou blogerku nasrat - a to jako neni nikdy dobrý, kdepak.

2) Pro recenzi musíte věc používat.
Pokud si to teda nebudete cucat z prstu po dvou namazáních, nepochybuju, že i takový expertky jsou. Recenze sice pak zbytečná, ale aspoň jsou rychle hotový.
No a tohle používání bere čas, kdy byste třeba radši používali něco jinýho, co byste si vybrali sami. Jasně, nemuseli jste to přece brát. Jenže svět kosmetiky je svět naprosto nevyzpytatelnej a nikdy prostě nedokážete předpovědět, že se zrovna na trhu neobjeví nějaká super vychytávka, kterou byste všema deseti používali radši než to, co máte k recenzi. Obličej má totiž většina pořád ještě v počtu jednoho kusu. Bohužel.
Svoji věc v takovým případě klidně strčíte na čas do šuplete, ale když to máte recenzovat na domluvu, tak nám tady straší bod číslo jedna.

3) Jsem ráda originální. 
Prokletí. Zaprvý se hned tak s něčím nespokojíte, prostě nemůžete, zadruhý okolí si zvykne a tak pochopitelně čekaj, co z vás zase vypadne (nebo co na sebe zase natáhnete, hehe). A jak blogy samozřejmě spočívaj na tom, že si lze přečíst víc názorů na stejnej produkt a pak se rozhodnout o nákupu, tak když se takový názory objeví hromadně třeba na patnácti blozích v průběhu jednoho měsíce, tak sorry, ale egoisticky mě to sere a nebaví a nemám chuť se toho účastnit (normální recenzi byste odložili, nebo aspoň já jo, viz prokletí, u spolupráce tady ale bohužel je bod č. 1). Příklad z poslední doby třeba Aquilera - poučení ovšem k nezaplacení, příště se ptám předem, kolik blogů souhlasilo a při vyšším čísle automaticky odmítám.

4) Blog ztrácí individualitu 
 - což je dle mého pojmový znak blogu. Tohle se stane vždycky, když spolupráce začnou převažovat nad vším ostatním (a částečně souvisí i s bodem č. 3).
Možná se pletu, ale dle mého názoru čtou lidi blogy hlavně pro osobnost autora, který je vždy nějak jedinečný a tuhle jedinečnost do svýho blogu promítá, což jeho čtenáře baví. Zároveň je to vlastnost, co je v záplavě sterilních časopisů plných placené reklamy (= reklamy, která se tam objeví ne proto, že se někomu v redakci konkrétní věci líbí, ale proto, že inzerent za jejich objevení zaplatí) právě to atraktivní a blogy od časopisů jednoznačně odlišující. Alespoň teda já čtu blogy z tohohle důvodu - budu ráda, když mi napíšete, jak to máte vy.
Ale ve chvíli, kdy je na blogu převaha toho, co autorka k recenzi dostala (a v horším případě to dostalo zdarma i xxx dalších blogů), tak blog už úplně nevypovídá o ní, o jejím vkusu, o její volbě a o tom, za co byla ochotná vydat peníze, ale je to spíš jen takový otisk práce jednotlivých PR oddělení. Nemusí to být vždycky jen špatně, koneckonců i ty časopisy někdo kupuje, že. Ale mně osobně to nebaví a podobné blogy využiju jen ve chvíli, kdy něco konkrétního hledám a vyjede mi ve výsledcích, neodebírám je (příklad ... třeba Temptalia - zkoušela jsem, fakt jo, měla ji ve čtečce, ale ve chvíli, kdy tam bylo za pouhých pár dní nějakých pár desítek nepřečtených, jak to chrlila, a já vůbec neměla náladu je otvírat, protože to psaní byla jinak děsná nuda, tak jsem ji zase smazala. Svoje fanoušky si to jistě najde, o tom nepochybuje nikdo, kdo vidí počet odběratelů, ale stejně jak si nekupuju ty časáky, tak mě nebaví ani podobný styl blogu - a už vůbec takový nechci psát.
Jak jsem naznačila na začátku, tenhle bod s trojkou souvisí, ale to samý to není - i s darovanejma věcma můžete být originální (když žádný jiný blog úplně ty stejné věci nedostane), ale otisk PR je to furt.

5) Recenze není upřímná a schvaluje ji značka

Hehe, se vsadím, že tohle byste tu čekali. Ale ne, to vás jen tahám s tímhle bodem za nos, fakt to tak není. Věc vám pošlou a recenze je na vás - ani jednou se mi nestalo, že by ji chtěli nějak předem kontrolovat a cenzurovat. 

Na druhou stranu, nedá se vyloučit, že blogerka si pravdu zaobalí, aby je "nenaštvala" a nehrozilo, že by jí třeba příště už nic neposlali (což by nepřežila, kdyby jednou něco neměla, a musela by pak na tu značku už pořád psát jen negativní recenze). Problém je, že to nijak neodhalíte - i věc, co dalších deset ztrhalo, může tý jedný vyhovovat. Anebo nemusí a vtěrkovsky kecá. Jak říkám, zjistit to nejde, ale u darovanejch věcí tady tohle riziko bohužel je, to si zas nebudeme namlouvat, že ne (a úměrně se zvyšuje s cenou výrobků a prestiží značky). Tohle je totiž jen záležitost povahy blogera - jestli mu záleží víc na těch věcech zdarma, nebo na čtenářích. Asi nikdo by neodmítl třeba Chanel ... ale kdo by ještě dokázal napsat, že něco je fakt na prd? No jen někdo, komu na věcech zas až tak nesejde a upřímná recenze je pro něj důležitější (a je dostatečně sebevědomej na to, aby mu bylo jasný, že Chanel se z jedný špatný recenze nesloží a jejich vztah to nijak neovlivní).

6) Nabídky jsou někdy tak směšný, až vás vytočej

Tohle je důsledek toho, že spousta blogů kývne úplně na všechno a neuměj absolutně vyjednávat a ozvat se. PRisti jsou pak zvyklí, že můžou komukoli nabídnout almužnu a on ji vezme. Týká se to teda zejména těch, co by rádi umístili odkaz nebo banner, už míň to platí na nabídky věcí k recenzi, protože tam i levná kosmetika může být třeba super a je otázka, jak to u ní hodnotově odstupňovat (ale pokud je to nějak extra levný, tak by ještě minimálně měli přidat něco pro čtenáře do soutěže, ať z toho taky něco mají - a samozřejmostí je o to požádat, ne že budete čekat, že to nabídnou sami a když ne, tak to nenavrhnete ani vy).
Ale k těm banneristům - nabídky, jakože mi daj pětikilo a já si šoupnu do článku odkaz, kde je vychválím, nebo časovově neomezenej banner do postranního sloupce, ty jsou teda hodně LOL. Kdo čeká, že je posílám do prdele, tak to ale netrefil, protože já v tomhle dělám úplně osvětovou činnost - teda jim jasně napíšu, že když nabídnou částku x-krát vyšší (ne zas nějakej nesmysl, ale slušný ohodnocení), tak se o tom můžeme domluvit. Je fuk, že bych to nakonec třeba neudělala a vymluvila se, proč to i tak nejde, ale musí jim být jasně dáno najevo, že blog je coby reklamní prostor neobyčejně cennej a tak by s ním mělo být zacházeno - až to budou na někoho příště zkoušet, tak už na takovou nabídku třeba kývnou, páč budou  mít zkušenost, že skoro zadarmo ani blogger nehrabe.
Klasika jsou na tohle různý ty číňárny, který vám už v prvním emailu píšou coby drahýmu friendovi a že maj pro vás super nabídku (tím nemyslím zrovna třeba fejkařský hrůzy typu Romwe, ale i celkem použitelný obchody, co maj třeba různý gadgety, doplňky a elektroniku) - a když se jich zeptáte, co teda za super nabídku, tak vysypou dvacet dolarů (na věci, ale musíte přidat i banner) a dokonce vám zaplatěj poštovný (!!!) a čekaj, že se z toho okotíte. Takovej jsem měla zrovna před čtrnácti dny - tak se samozřejmě dozvěděli, že aspoň pade a za banner taky. Bez ohledu na národnost se jali vyjednávat, egyptský trhovci hadr, a že prej 30 a dál uvidíme. Na to jsem jim už neodpověděla, úkol splněn, zájem jsem o to reálnej neměla. Po tejdnu ale znova friendovali jak vzteklý, že nemaj pořád odpověď. No co? No tak jestli to nepochopili, ale že jak bylo psáno, pade, minimální nabídka. Čekám dalším email se 40. Každopádně na tom vidíte, že s nějakou vyšší nabídkou uspějete celkem bez problémů, jen to nechce holt kejvat automaticky na všechno a hned.

Abyste měli nějakej výchozí bod srovnání, pokud jde o cenu, tak např. jedna stránka v Elle stojí minimálně 260 tisíc Kč. Takže si to nějak vydělte nákladem vs čtenářema, použitelností a důvěrou v reklamu těch, co to čtou atp. a dojdete jednoznačně k tomu, že pětikilo za reklamu na větším blogu je všechno, jen ne příčetná nabídka.
Otázka, co je příčetná nabídka, se nabízí ... imo se to nedá obecně říct. Ale protože já úplně nesnáším lidi, co mluvěj v náznacích, nikdy nic neřeknou na rovinu a kroutěj se s jakýmkoli jasným údajem jak užovka, tak můj názor je ten, že třeba za banner byste si měsíčně měli říct minimálně tolik, kolik máte na článek zobrazení stránky, to je imo příčetný až až a dokonce spíš na tý dolní hranici.
Taky by se nad tím dalo uvažovat podle kupní síly - máte x-tisíc čtenářů, zrecenzujete věc za 400 Kč a třeba takových 200 čtenářů si ji na základě toho koupí - výsledek je obrat 80 000 Kč pro firmu. Kdo si ještě furt myslí, že pětikilo za odkaz v článku je slušná cena, tak začne číst od začátku.



7) Věci, co na první pohled nebudou mít efekt
To jsou výrobky, co blogeřici sice přijdou zajímavý, ale už předem je jasný, že u čtenářů se s ohlasem moc nesetkaj, takže recenzi vlastně bude psát zbytečně - sem patří všechno to, co je noname a přitom dost drahý (pětikilo a vejš).
Největší úspěch a ohlas mají pochopitelně funkční a levný věci, ale není každý den posvícení, takže akceptovatelný jsou i funkční a drahý, ale od známý značky. Pokud je to drahý a neznámý, je téměř  jistý, že si to bez ohledu na recenzi nikdo nekoupí, pod článkem se objevěj čtyři komentáře o tom, že o tom ještě nikdy neslyšeli a sice je to zaujalo, ale je to drahý, a tím končíme.
Takže tohle je další kategorie, co jsem se rozhodla ignorovat, protože obsah blogu mi pak přijde krom všeho zmíněnýho výš ještě navíc neužitečnej a zároveň je ztráta času o podobný věci psát.

8) Slíbený zvířátka na konec
... aneb pár zážitků, co mě jmenovitě zaujaly.

- Nějakej ostravskej salon, bo kde to bylo (=daleko), že za odkaz by mi dal pětikilo, ale protože to pětikilo nabídl už jedný blogerce, která má větší pagerank, tak mi nabízí 400. Chodit k nim nemusím, stačí, když napíšu, že jsou super. Omg lol? Pejdžrenk si může nasolit každý-ví-kam, a to i s tím pětikilem mínus stovka.

- Huawei a jejich nabídka na recenzi (!) telefonu - která spočívala v tom, že si blogger dojde do jejich prodejny, tam si ten telefon ošahá a pak na něj napíše recenzi (a čím víc kliků přes odkaz dostane, tím větší šanci má ho vyhrát).
:DDDDDDDDDDDDDDD
Dobrý, už jsem se vysmála.
Musím říct, že jsem to pak naštěstí nikde nezahlídla, takže zas tak mimo snad nikdo nebyl (kdo čeká, že jsem jsem jim napsala, že když mi ten telefon daj, tak samozřejmě, nou problém, tak ten tipuje správně - souhlas se naopak čekat nedal, ale absurditu ty nabídky to myslím zvýraznilo dostatečně).

- Artistry a jejich roztomile nechápající email, že protože na mě nikde na blogu nenašli telefon, tak mi teda píšou ten email. :DDDD Kdo má na blogu telefon, nechť se přihlásí (žiš, doufám, že nikdo :D). Jako jinak nic proti nim, slečna byla milá a sympatická, ale tahle poznámka byla opravdu velký WTF.

- Hakuro a jejich nepřekonatelná nabídka slevy 10 % pro blogerky, kdy za tuhle slevu budou mít tu čest ony štětce nakoupit a zrecenzovat u sebe na blogu (tohle teda nepřišlo mě konkrétně, ale internety jsou mocné). Jako ono na slevě samotné jako řešení není nic špatnýho, ale vzhledem k tomu, že to je pro účely jejich zviditelnění, tak by musela být tak od 50 % výš.

- Brutálně dearovací a friendovací číňárna s elektronikou, která mi za odkaz na jejich ó božský eshop nabídla celých 5 (slovy pět) dolarů, které mi pošlou na Paypal.

Na závěr bych dodala, že spolupráce, který mě bavěj, jsou jednoznačně DM, protože působí sympaticky, L´Oreál, protože si ho stejně kupuju, Ladybox, protože mi ten koncept furt přijde fajn (a věřím, že se obsah zase zlepší, jen co dojdou zásoby Palmer´s), Dr. Popov, páč je to funkční a český a Playboy, páč maj sympatickýho PRristu (i když Trb by ho ukřižovala hned v prvním emailu, neb tyká; tak mu taky tykám, no big deal). Tohle jsou záležitosti, co bych fakt označila za spolupráce, protože jsou dlouhodobý. Navíc se na ně výše zmíněné nevztahuje, a to hlavně proto, že neurgují se zveřejněním, čímž většina nevýhod padá.
Krom nich jsem minulej rok vyzkoušela i pár jinejch fajn věcí, ale musím říct, že většina těch jednorázovejch záležitostí mě moc neohromila, a to hlavně těch, o kterejch jsem do tý doby neslyšela - začínám si myslet, že byl důvod, proč jsem o nich neslyšela, a taky to teda do budoucna zohledním při výběru.



A pochopitelně mě zajímá váš názor na tohle téma. 
U čtenářů třeba to, jestli fakt čtou blogy kvůli osobnosti autora, která pak má vliv na výběr věcí, o kterých napíše, nebo jim je to úplně fuk, a i kdyby měl 100 % věcí sponzorovaných, tak to neřeší. Nebo jak moc vás nebaví hromadné recenze. 
U blogerek zas to, jestli se v něčem z výše uvedeného najdou a taky je to prudí, nebo měly zatím jen samé fajn spolupráce. 
A kdo by měl nějakou další vtipnou historku ohledně nabídek, má šanci ji (klidně anonymně) sdělit :D

DODATEK PRO VŠECHNY NATVRDLÝ:

Co se spustilo v diskuzi a jaký to mělo důsledky, není absolutně můj problém. Takže kdo mi bude chtít něco takovýho předhazovat, bude pochopitelně poslán do prdele. Nikdy jsem tu nic necenzurovala a nehodlám s tím ani začínat, stejně tak nebudu hodnotit, jakej drb je ještě uvěřitelnej a mohl by být nakonec pravda a jakej drb je už úplná kravina. Jediná výjimka by byla, kdyby mi dotyčná řešená napsala, že "hele, mě se to dotýká, co tam o mně píšou, můžeš to smazat?" - pak bych to klidně udělala a tu diskuzi klidně i zamkla. Takže tak nějak.