L´Oréal Nude Magique Eau de Teint - nízkorozpočtový Armani

Make-up L´Oréal Nude Magique Eau De Teint jsem dostala k recenzi už před trapně dlouhou dobou. Ačkoli jsem na něj byla fakt hodně zvědavá, po prvním vyzkoušení mi bylo jasné, že tahle novinka se mojí denní stálicí nestane. A tak jsem pořádnou recenzi (pro kterou je podle mě potřeba víc vyzkoušení než jedno nebo dvě) odkládala a odkládala, až jsem si řekla, že takhle to dál nepůjde, páč bych ji odkládala zjevně až do tý doby, kdy by na světě zbyl z make-upů jen Affinitone od Maybelline (což by byl přesvědčivej důvod se vrhnout na cokoli jinýho, co by Affinitone nebyl). Ale protože jsem optimista a upřímně věřím, že Affinitonová doba temna nikdy nenastane (to nechcete!), tak si recenzi dáme nska. Nebo recenzi .... prostě se dozvíte, proč jsem ho celkem použila cca pětkrát a na víc pokusů už nemám nervy.   

Co mi vadí:

1) barva

- ačkoli mám nejsvětlejší odstín 100 porcelaine, není světlý dost. A co je horší, je ještě znatelně do oranžova. Už jen z tohohle důvodu bych ho používat nemohla.

Na fotu níže je pro porovnání s Narsem, který je světlý tak zhruba akorát, přičemž oranžový podtón Eau de Teint myslím vcelku vyniká.

2) Konzistence

- make-up je extrémně tekutý (to by ještě bylo v zásadě ok) a zároveň extrémně silikonový. 

Je to v podstatě takový silikonový roztok. Kdybyste vzali panáka silikonového oleje a panáka běžného make-upu a smíchali, máte na světě vlastní Eau de Teint. Ta silikonová složka se vám dokonce u povrchu sráží - make-up je dle údajů ma lahvičce nutné před použitím protřepat - když to pro zajímavost neuděláte, tak nejdříve z lahvičky teče bezbarvý olej a za ním pak nějaký ten pigment.

A tady je samozřejmě ten druhý zásadní problém. Já prostě silikony na pleti v takovéhle koncentraci nedávám, přijde mi pak, jak když na ní mám natažený igelit, brrrrrrrrrrrrrrrr. 

 

Co není v téhle souvislosti taky zrovna pozitivum, je způsob dávkování - make-up si lijete rovnou na ruku. Jasně, je hodně tekutý, tak se to dá bez problémů, ale nemůžu si pomoct, pumpička by byla mnohem víc user a hygiena friendly.

 

3) Krytí

No nekryje to. Pleť trochu barevně sjednotí (=naoranžoví), ale ne víc, než co dokáže průměrný tónovací krém. Asi by šel navrstvit, ale pak mi přijde, že se zase usazuje v pórech. A když roztíráte, tak ho zase rozetřete tak, že ho setřete.

No prostě ... nic pro mě na tři doby.

A teď ještě co s tím Armanim.

Armani make-upy jsou na kosmetickém poli pojem. Jistou skupinou jsou strašně oblíbené a sbírají všemožná ocenění. A co to je za skupinu? No ti, co mají rádi ten výrazný vyhlazovací efekt, který přinášejí silikony. Ačkoli sama ho nesnáším, tak jsem objektivně schopná pochopit, co se na něm komu líbí. 

A proto Eau de Teint nedostane Satan Approved (ten má jen v mé soukromé statistice), ale vyloženě ho doporučím těm, co by třeba nějaký ten Armani make-up chtěli zkusit, ale nejsou si úplně jistí, jak jim bude konzistence vyhovovat (vzhledem k jejich ceně je to totiž už trochu větší investice, je mi to jasné).

L´Oréal udělá v zásadě to stejné, jako Armani - viditelně pleť vyhladí, zmenší póry, zmatní ji. Jeho slabina je oproti Armanimu v odstínech - u něj si bez problémů vyberou i úplně bledule, u L´Oréalu bude potřeba nějaké to opálení. Plus tedy Armani má pumpičku.

Osobně jsem měla Armani Luminous Silk - odstín naprosto dokonalý, ale po nějakých těch pěti použitích šel o dům dál, nedala jsem holt ani tyhle super posh silikony za 1600 ... ;)

Co vy - zkoušeli jste? Yay or nay?

(A kdo taky nesnáší Affinitone :D)