Benátské poznámky pod čarou

28. února 2011

Fotek už mám tuny, ale na stáhnutí si musí počkat až dom ... Takže zatím jen telegraficky pár postřehů, než je zapomenu :)

Co mě potěšilo:
- Let trval pouhých 55 minut, člověk se nestačil ani rozkoukat a už se zase přistávalo.
- Včerejších 8 stupňů Celsia (nevím, jak sakra udělat ten kroužek pro stupně a jsem lína to gůglit) a slunečno.
- Masky - v reálu jsou ještě mnohem nádhernější, než člověku připadá z fotek.
- Francouská rodinka u vedlejšího stolku v restauraci, která se ptala odkud jsme, protože strašně krásně mluvíme.
- Mapy netřeba - ať se zatouláte kamkoli, stejně nakonec (ať chcete či ne) dorazíte buď k Ponte di Rialto (na jednom konci), nebo k Piazalle Roma (na druhém). Což je moc dobře. Svoji mapu jsem totiž několikrát málem vzteky hodila do nejbližšího kanálu, protože jsem v ní nemohla najít ale lautr NIC - a na to já nejsem vůbec zvyklá, naopak. Takže je jasné, že chyba je v ní :) Když jsem konečně vyčetla prvních pár věcí, vzala jsem ji na milost, ale to nic nemění na tom, že označení míst ve skutečnosti se příliš neshodují s tím, co je psáno na jejím papíře.
- U katedrály sv. Marka nebyla nijak dlouhá fronta, ke vstupu stačilo velmi snesitelných 10 minut (možná ani ne).
- Pořád vám někdo říká, že jste krásná :)
- Ačkoli škrabošky jsou k prodeji na každém rohu a má ji každý druhý, svoji krajkovou jsem dnes zatím neviděla na NIKOM - což je vzhledem k počtu lidí opravdu malý zázrak a velké uspokojení pro mou ješitnost.
- Italsky neumím a přesto jim docela rozumím - což je nejspíš tím, že s francouzštinou a latinou má mnoho styčných bodů.


Co mě nepotěšilo:
- Dnešní vytrvalý déšť, a to velmi.
- Zítřejší předpověď vytrvalého deště, ještě víc.
- Kostky úplně všude (au, au, mé nožky), zlatá Praha, tam jsou jen někde.
- Máňo taky se nemáte čim přikrejt? Vždycky jsem myslela jsem, že to je jen vykonstruovaný vtip (zvlášť když v italské rodině, u které jsem byla před pár lety v rámci výměnného pobytu, měli deky normální). Ale ne, v hotelu jsme vyfásli přesně tuhle vcucávací tenkou přikrývku - nezvyk jak pras.
- Baterky musely dojít zrovna ve chvíli, kdy jsme se blížili k náměstí sv. Marka (a náhradní zůstaly výjimečně doma - "stejně je nikdy nepoužiju, zbytečné tahat"; nabíječku jsem naštěstí přibalila a momentální problém na místě vyřešila koupenými obyč).


Co mě rozsekalo:
- Velmi slušně oblečený, obrýlený starší pán, který si při procházení poměrně rušného náměstíčka naprosto nerušeně honil :DD
Co mě naštvalo bylo to, že než jsem se vzpamatovala z překvapení, zmizel někde ve spleti uliček a já ho nestihla vyfotit (na druhou stranu, stejně bych sem tenhle kuriózní záběr asi nemohla dát jakožto porno či tak něco ;)


A to je zatím vše :)

2 comments

28. února 2011 14:27

ho ho.) aspoň nejsem jediná, kdo potkává postarší honiče na nejnepravděpodobnějších místech.)

Okomentovat

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...