Pomalu začínám být na tohle slovo alergická.
Natáhněte si na sebe hadry vypadající jako byste vybrali popelnici (která ovšem někde stála 20 - 80 let nedotčená) a připište k tomu kouzelnou formulku "vintage". Pochvalné komentáře zaručeny :D
Před dvěma lety mi tahle záležitost přisla docela zábavná - neobtěžovala na každém rádoby fashion webu, a když už se objevila, byla většinou prezentována lidmi s opravdovým citem pro styl. Prostě příjemné osvěžení.
Dnes (no dobře, ne až úplně dnes, už s tím vystrkují drápky delší dobu, ale v současnosti situace každopádně kulminovala) si bohužel vintidže všimly už i módní řetězce, a tak není nic jednoduššího než navštívit nejbližší nákupák a pořídít v mžiku kompletní vintidžáckou garderobu.
Ach ouvej, ach ouvej.
Můžou za to řetězce, nebo fashion kopírky? A bylo první vejce, nebo slepice?
(v zájmu všech nekopírek každopádně doufám, že slepice se brzy probere a nabídka v obchodech přestane připomínat čerstvou dodávku od armády spásy)
Je mi jasné, že důvod, proč nesleduji žádný "one man show" blog, spočívá i v tomto - jakýkoli otevřu, slovo vintage bude k nalezení nejpozději na první straně, pečlivě doplněno nevkusným splácaným outfitem a následováno výkřiky nadšení - a to v ideálním případě hned několikrát za sebou.
S tím jde ruku v ruce skutečnost, že význam a obsah vintage stylu je naprosto degradován. Protože - ač je mi jasné, že pro mnoho vyznavačů to je nepříjemná novinka - vintage vážně neznamená, že se vyhodí do vzduchu kupa hader neurčitého střihu, barvy, materiálu i konzistence a následný model se vytvoří z toho, co náhodně zůstane ležet navrchu.
Okomentovat