Klidný přístav

Poslední dobou mám nějakou hadry-mě-absolutně-nebaví-strčte-si-je krizi. Projevuje se to tak, že mě vůbec neláká prolézat eshopy s hadrama. Stav pacienta je tedy vážný. Dřív jsem v denních nabídkách pro inspiraci alespoň krátce pobrouzdla (vidíte tam to "pro inspiraci", doufám :D, nechci v žádném případě říct, že jsem i utrácela tak často, ještě toho tolik).
Jeden ovšem nemusí být Freud, aby mu byla jasná příčina. Nikde totiž nic nemají. Jak prosté. Současné trendy mě míjejí obloukem po opravdu hodně velikém kruháči. Asi vůbec nejvíc za posledních deset let. Ale to už jsem tady párkrát psala, takže se nebudu opakovat. Účel mého dnešního sdělení je jiný - pozitivní! :) S úlevou jsem totiž zjistila, že jedno odvětví přece jen nezklamalo a bez ohledu na tisícimetrovou hloubku okolní mizérie tam můžu pořád docela lehce potěšit oko - i kdyby hippie čert na čtyřbarevné koze rajtoval.
Tašky. Zavazadla. Kabelky.
Jo.
Poté co odfiltruji tisíc variací na dělnici Alexu (která už mě nudí tak, že to snad ani víc nejde), pořád zbyde dost koukatelných kousků.


Postupně: Alexander McQueen, Christian Louboutin, Miu Miu, Burberry, Halston Heritage












Tahle se mi ani moc nelíbí, ale zaujala mě tím, jak moc mi připomněla moji blýskavku, která je samozřejmě o dost hezčí, vkusnější a zdaleka nestála €700 (a pokud nesnášíte flitry a přijdou vám za všech okolností naprosto nevkusné, tak se přes tuhle celou poznámku přeneste :)) člověk netrpící stračím syndromem se holt nechytá).