Intro

Ehm.

Uvažuju, jak se začíná první článek po 5 měsících, ale nic příhodného mě nenapadá, tkž ehm bude muset v tuhle chvíli nejspíš stačit.

Asi vás bude zajímat, proč tady tak dlouho nic nepřibylo. No, mě by to upřímně zajímalo taky. Každopádně těch pět měsíců uteklo šíleně rychle, vůbec mi nepřišlo, že je to už tak dlouho. Což bude i tím, že na insta pro změnu příspívám celkem ukázněně, díky čemuž se nedostavil pocit, že jsem z toho bloggingu vypadla jakože úplně úplně. Nicméně datum posledního postu mluví nekompromisně, tak mu tedy budu věřit.

Příčinu bych nakonec viděla v kombinaci několika faktorů - málo času (haha, jste nečekali, já jsem tak originální, vrrr), hodně práce (dtto), hodně učení (dtto). Kdybych byla hodná holka, tak bych to mohla poctivě svalit jen na to poslední z trojice. Minimálně jsem se těch pět měsíců učit fakt plánovala.

No a pak je tady teda ještě jedna příčina, a ta už přece jen trochu originální bude. Mě totiž kosmetika obecně nějak znudila. Resp. ne kosmetika jako taková, to bylo nepřesný vyjádření implikující potenciální mooří lesanovitost. Což je fakt strašidelná představa. Ne, mě znudilo o ní akorát číst ... a tím pádem i psát. Jelikož přečíst si to pochopitelně musíte i po sobě. No, a to je u převážně kosme blogerky celkem zásadní problém, to si zas nebudeme nic nalhávat.

Ačkoli jsem si nemyslela, že je něco takovýho vůbec možný, tak se ukázalo, že přece jen mám nějakou psychologickou hranici, pokud jde o množství nový kosmetiky, kterou jsem ještě ochotná vstřebat. Je to teda divný, ale je to tak. 

Abych to popsala nějak stručně, tak mi přijde vyloženě únavný, jak se poslední měsíce objeví nějaká přelomová novinka snad co 14 dní, pročež nad ní všechny blogerky obeslaný PR oddělením nadšeně hýkají v bezmezném obdivu nad její naprostou úžasností ... aby ovšem 14 dní nato hromadně hýkaly zase nad něčím úplně jiným, předchozí navždy zapomenuto. Nevím, koho tohle baví, ale mě fakt ne. To si můžu zase začít kupovat Elle. Objektivita stejná, akorát tam aspoň nebudou gramatický chyby.

Když si k tomuhle informačnímu základu připočtete to, že spoustu novinek dostáváte i sami, tak už k pocitu předávkování kosmetikou fakt není daleko. A já si teda v týhle oblasti střelit zlatou rozhodně nemíním. Co kdybych pak utekla někam do lesa, začala se omývat vodou z potoka, bydlet v chatrči z europalet a jíst raw (přičemž od toho je k chatrči z perníčků a neraw dětem imo už jen kousek).

Postupně jsem tím pádem přestala číst tak nějak úplně všechno.

- Částečně proto, že jsem opravdu nesdílela názor, že každej měsíc potřebuju čtyři nový paletky stínů. Zvlášť když si upřímně řečeno nemyslím, že někdo potřebuje víc než čtyři paletky vůbec :D Ok, asi to nebude všeobecně přijímaná idea. Nicméně třeba "sbírky" kosmetiky vyžadující celej prádelník z Ikea mi přijdou už hodně creepy ... to bych se možná i někam objednala na konzultaci .D  

- Částečně ale i proto, že jsem musela číst tisíce jinejch věcí a na čtení čehokoli jinýho jsem pak už neměla vůbec náladu. Takže ani na blogy, který nepíšou PR hýkavky.

Ale jelikož je úplně esenciální u něčeho prokrastinovat, občas jsem si proklikala úvodní stranu youtube a doporučený videa. Několikrát jsem tu zmiňovala, že mi youtube přijde jako děsná ztráta času ... a po proběhlém exkurzu se na tom nic nemění :D Lze pouze konstatovat, že některý český počiny mi přijdou spíš jak z hlubin dark netu než cokoli jinýho. Anebo to možná jen nechápu, protože mi není jedenáct.

Aby vám tenhle post informačně aspoň trochu k něčemu byl, bude tip. Moje youtube snaha totiž nakonec nepadla úplně vniveč a já si ke stávajícímu minimu lidí, jejichž videa mě bavěj, přidala Tanu Mongeau. Narazila jsem na ni náhodou, když se mi v doporučenejch objevila nějaká vypsychlá vysolárkovaná padesátka, se kterou si ve videích navzájem nadávaly do bitches. To mě zaujalo (proč si nadávaly, doteď úplně nevím, bylo to něco s veganstvím - nezájem, a musela bych si pustit i tu druhou - ještě větší nezájem). Nicméně Tana a její first-world-basic-bitch-problems jsou úplně epic. Pouštěla jsem si ji hlavně ve chvílích, kdy mi z učení levitoval mozek, a coby odreagování to bylo k nezaplacení. Na její netuctovej projev je třeba si trochu zvyknout, ale po pár storytimes imo pochopíte. 

Na závěr zpět k blogu. Pokud jde o budoucí obsah, klasický one-man-show recenze mám v úmyslu dost omezit. Zaprvý mě to dvakrát nebaví, zadruhý mám nepříjemnej pocit, že nejsem sama - a že pokud se nejedná o extrémní zázrak nebo o extrémní propadák, tak to dneska stejně už nikdo nečte.

Co vy, jak jste na tom? Baví vás ještě blogy, nebo jste spíš přesedlali na youtube? Případně jste už úplně kosmeticky vyhořeli, a nebaví vás nic?