Benátský karneval 2011 / Venice Carnival 2011 / Carnevale di Venezia 2011 - OBCHODY/SHOPPING

První čast reportu se bude týkat nakupování, víceméně.

* Pokud by se někdo pozastavoval nad titulkem postu, třeba že je to jak pro blbé ;) tak vězte, že to jen a jen kvůli vyhledávačům - na H1 nadpisy prostě slyší nejvíce a já to nemůžu ignorovat.

Tož tedy - předběžný průzkum pravil, že žádné nákupáky v Benátkách rozhodně nehrozí - ne, že by mě to nějak mrzelo, kvůli nim jsem tam ani nejela. Zajímalo mě to čistě teoreticky, ze studijních důvodů, člověk by měl prostě znát terén, chápete .. :)

Takže s tím, že něco jiného než na turisty zaměřené shopy se suvenýry asi nepotkám, jsem se bez problémů smířila.

Ale tak špatné to nakonec vůbec nebylo.

Když máte smůlu, najdete totiž nákupák klidně i v Benátkách.

Žádný server, který jsem prohlížela v rámci "venice shopping", se o něm nezmiňoval a to je docela škoda.

Jedná se o řetězec Coin a pobočky má nejen v Trevisu (kde je letiště pro některé letecké společnosti), ale i v Mestre. Mestre je pevninské předměstí Benátek, se kterými je spojeno 3,5 km dlouhým mostem, a návštěvníci Benátek si často rezervují hotely právě tam, protože je to levnější. Mně se to zase o tolik výhodnější nezdálo, zvlášť když se připočte cena za každodenní dojíždění a vůbec nutnost dojíždění samotného. Jsem pohodlná. Na druhou stranu, pokud byste nechtěli trávit čas jen a pouze v Benátkách, nemusí to být špatná volba. Co jsem viděla cestou z letiště (bus v Mestre totiž také staví), je to poměrně hezké a moderní město.

No a jak už jsem zmínila, jeden Coin je i v samotných Benátkách. Ovšem co se týče jakýchkoli bližších informací, musím vás bohužel zklamat. Nešla jsem tam. Kdybych tam vlezla, rozhodně by to nebyla krátká návštěva (známe se), a jak jsem už napsala, ztrácet čas lítáním po budově plné obchodů jsem prostě neměla v plánu, venku to bylo mnohem zábavnější.

Ale ono ne, že by se tím ve finále mnoho vyřešilo.

Kromě Coinu se totiž dalo narazit i na známou klasiku - Promod, Lush, Guess, Intimissimi, CK, Gas, Bata ... a bohužel i na celou plejádu dalších, sice neznámých, ale o to zajímavějších obchodů. A to už vůbec nemluvím o přítomnosti značek jako Armani, Burberry nebo Chanel.

Veškerá tato místa plnila funkci žrouta času více než dostatečně - a rozhodně to nebylo jen kvůli tomu, že někdy člověku nic jiného než zírání do okolních výloh prostě nezbylo, protože v uzounkých uličkách se kvůli návalu nedalo pohnout kupředu. Zasekávala jsem se tam i zcela dobrovolně.

Co se krámů se suvenýry týče, nechybělo samozřejmě sklo - oficiálně ho prohlašuju za největší nudu spatřenou v benátských výlohách. Muránské sklo mi přijde mimořádně šeredné a nikdo mi to nevymluví.

Jedině tak lustry se daly.

Kdo měl zájem, mohl nakoupit i spoustu ... bytového textilu? Vůbec nevím, jak tenhle sortiment označit nějakým více šik výrazem ... "bytový textil" mi zní mimořádně zapškle a socialisticky, a absolutně nekoresponduje s tím, co bylo nabízeno - a že to bylo fakt hodně šik.

Často byly k vidění i obchody s krajkou (extra nezaujalo, možná až na krajkové vějíře) nebo ty nabízející dárkově balené brky v sadě s inkoustem/pečetidlem (velmi povedené) či zápisníky rozličných tvarů i velikostí potažené zdobenou kůží.

Kůže! Jistěže, ta nemohla přece chybět, když jsme v Itálii - obchody s kabelkami a peněženkami byly hojně zastoupeny a - pro mě překvapivě - je vedli Vietnamci. Čemuž odpovídal sortiment, který (zde už nepřekvapivě) neměl žádnou šťávu, prostě masová produkce pro turisty. Doufám alespoň v to, že to opravdu byla kůže a neměli v prodejnách jen nasprejovaný nějaký kožený parfém :)

Spatřit šlo naštěstí i produkci nemasovou - ta mě hodně ztrýznila - hlavně doktorské brašny z koňakové kůže - ani nevím, proč jsem je vlastně nevyfotila, ale už to tak je, takže se nemůžete pokochat sami a jen mi věřit, že byly nádherné. A bohužel i obrovské - šířku odhaduji tak na 55 cm, což je daleko za hranicí toho, co bych byla ochotná sebou vláčet jakožto kabelku (a cena velikosti pochopitelně odpovídala, kolem €400). Jako cestovní zavazadlo by byly ale velmi využitelné.

Kdo by si chtěl z dovolené přivést fejk, má taky možnost. Místním folklórem jsou černoši nabízející všemožné padělky kabelek - smůlu mají v tom, že trestné je nejen kabelky nabízet, ale i kupovat, za obé hrozí pokuta (turisty na to upozorňují letáčky). Proto stojí nenápadně v davu a snaží se oslovovat kolemjdoucí - pár kusů zboží mají jen tak v ruce, aby mohli v případě spatření policie rychle zmizet.

Jisté je, že hlady by člověk v Benátkách rozhodně neumřel. Něco k jídlu bylo k nalezení v téměř každé uličce a vypadalo to většinou velmi lákavě. Ale trochu mi přišlo, že převažovaly spíše sladkosti (na které zrovna dvakrát nejsem), a tak mě barevné výkladní skříně bavily spíš na pohled. Výjimku jsem udělala u pistaciově zeleného koláče (miluju pistácie!), a byla to trefa, protože byl naprosto výborný. Název mi bohužel zůstal utajen (označené za výlohou to neměli a obsluha nevypadala, že by vládla anglicky). Neplést se zelenými bochánky s mandlemi, ty byly naopak velmi hnusné a pěkně jsem se podruhé nachytala, protože na pohled vypadaly skoro stejně jako onen koláč.

K dispozici byla i Billa (vida, stvořila jsem dokonce rým) a Coop.

A kromě toho všeho samozřejmě stovky masek doslova na každém kroku.

Nejdřív mi přišlo, že se nějak moc neliší (míněno kvalitativně - designově to bylo bez debat, dvě stejné byste asi nenašli), ale jak jsem prohlížela další a další, začala jsem si postupně všímat i značných rozdílů ve zpracování (jen podle ceny to úplně brát nešlo, protože tam většinou nebyla).

Nejlevnější (čemuž odpovídala míra propracováni) byly samozřejmě ty u stánku, cena nějakých € 6 - 15 za základní škrabošku bez většího peří. Ale dost často měli ty samé i v kamenných krámech.

Potom byl takový průměr, vypadaly mnohem lépe než stánkové a cena cca € 20 - 50. V téhle kategorii jsem si pořídila dvě - aniž bych to tedy měla původně v úmyslu - brala jsem je vyloženě podle vzhledu (holt klasika - položte přede mě 3 věci, aniž bych znala jejich ceny, a já si samozřejmě neomylně vyberu tu nejdražší ...).

A potom už zbývala jen špička (cenová i kvalitativní), takových obchodů jsem moc nepotkala, tak 4-5 za celou dobu - ale o to víc to byla vyložená pastva pro oči. Cenovky šplhaly i k tisícům eur.

U stánků byly většinou cedulky se zákazem focení, ale já jsem zlobivá holka :)

U stolků s vizážistkami byla možnost si nechat masku namalovat i přímo na obličej. Jejich výtvory byly docela pěkné, ale osobně mi to přišlo vzhledem k omezené trvanlivosti jako nepraktické řešení.

Někdy byly kromě masek v nabídce i různé panenky a figurky - nejčastěji kočky a skřítci. Hlavně skřítci byli k sežrání, brala bych je snad všechny, byli tak roztomile škaredí :))) Bohužel stáli víc, než bych do takové trochu zbytečnosti byla ochotna investovat - od 100 eur (za malého) výše.

Tuhle panenku museli dělat pro mě.

Například tady se už jednalo opravdu o umění. A překvapilo (i potěšilo) mě, že tam měli i moji masku (na poslední fotce).

Další příklad vyšší dívčí, přímo u Rialta.

A tady jsem byla opravdu uchvácena. S přehledem nejkrásnější krámek, co jsem viděla. Musela jsem být odvedena téměř za použití násilí! :) Ještěže si prodavačka zrovna na chvíli odskočila, jinak nevím nevím, jak by to dopadlo.

Na závěr dodám, že kostým si šlo stvořit i na místě - v nabídce byly paruky, kabáty, šaty, klobouky, pláštěnky ... kvalita byla různá, ale i nejlevnější tenounká pláštěnka z lesklého polyesteru stála desítky eur, takže to se vůbec nevyplatilo. Například dámské brokátové šaty přišly na cca 1600 eur.