Versailles

Tentokrát se nebudu nějak moc popisně vykecávat, protože myslím, že to není potřeba - Versailles není žádný tajný turistův klenot a suchých fakt týkajících se jeho historie najdete v případě zájmu dostatek, stačí pár kliků myší. Další kopírování téhož by bylo asi jen nošení dříví do lesa.

Mám v úmyslu se zaměřit spíše na fota a praktické tipy v souvislosti s jeho návštěvou.

Naše návštěva se konala v červenci a ještě k tomu v neděli - což by se mohlo zdát jako opravdu blbý termín z hlediska nátřasku. A asi i byl - jenomže za 1) fontány v zahradách jsou v provozu jen o víkendu a za 2) co lepšího dělat v neděli?

Myslím, že už jsem se tady nad tím dříve rozhořčovala, ale v Paříži je v neděli prostě téměř všude zavřeno, takže chodit po ulicích je trochu nuda ... což nechci, aby vyvolávalo dojem, že jsem nějaký nepříčetný nákupní maniak neschopný se na jeden den ovládnout, to (určitě) ne, Paříž miluji spíše kvůli atmosféře, než čemukoli dalšímu, ale z objektivního hlediska je prostě nepohodlné, pokud člověk náhodou při načerpávání oné atmosféry narazí za výlohou na něco, co by stálo za bližší ohledání, aby se na místo činu kvůli otravné "fermé" cedulce na dveřích speciálně vracel druhý den - úplná ztráta času, protože by se v tu dobu dalo dělat něco jiného, nového.

Na druhou stranu, v žádném případě nejsem ani nějaký muzejní typ, naopak, muzea mě v podstatě nezajímají a nemám ani teoretický plán do budoucna se do nějakého podívat.

I když ... no dobrá, tak já to řeknu ... ne, ani v Louvru jsem nebyla. Ó hrůzo. Ale už je to tak. Nicméně nejsem zas až takový kulturní ignorant a barbar, zde teoretický plán zcela výjimečně existuje, jen zatím nedošlo na realizaci - protože pokud už překročím práh Louvru, hodlám tam strávit celý den ... a celý den je spousta času - a spousta času, která se dá věnovat tolika jiným, atraktivnějším věcem. Takže jeho návštěva se pravidelně odsouvá a odsouváá a odsouvááá. V dubnu se její odsouvání každopádně konat nebude - už teď totiž vím, že ani tentokrát tam jít nehodlám :D

No ale zpátky k tématu (nepsal o 20 řádků výš někdo něco o nevykecávání se? proč mám takový neodbytný pocit, že ano?).

Takže ačkoli jsme se vypravili o víkendu a ještě na konci července, jedna věc přece jen vyšla nad očekávání - počasí. I když teploty předchozích dní dosahovaly úmorné třicítky, zrovna tuhle neděli bylo téměř celou dobu pod mrakem - tedy na obšlapání celého Versailles (a že to je docela štreka) ty nejideálnější podmínky. Chodit v zimě nebo dešti by byla strašná otrava - ale takhle bylo příjemné teplo a zároveň nikoli vedro. Jediný, kdo s tím měl trochu osobní problém, byl pan Canon. Nevím, jestli je to tím, že už není žádný mladík, já jsem dřevo, nebo kombinace obého, ale exteriérové záběry často disponují velmi zlověstně zamračenou oblohou, mnohem horší, než jak ve skutečnosti vypadala. Každopádně, who cares, mně to už z principu nevadí, o sluncem zalitá fota se totiž nudně snaží každý (vy o tento zajímavý efekt bohužel povětšinou přijdete, protože pro účely vyvolání jsem ho stáhla na únosnou mez a přehrávat jednou upravené fotky na originální se mi nechce).

No a teď už konečně nějaké ty tipy.

Jak na místo

Versaille leží v zóně 4. Z Paříže lze jet buď autobusem, nebo RERkem.

U autobusu se jedná o číslo 171, které vyjíždí z Pont de Sévres, což je konečná stanice linky metra č. 9. Budete potřebovat jeden ticket+ na metro, a následně jeden ticket+ na autobus. Kvůli lístku tedy není třeba s nikým komunikovat :) Autobus staví přímo před Versailles.

U RER se jedná o linku C5 (žlutá) a vystupuje se na konečné s názvem Versailles - Rive Gauche. Stanice RER je od zámku pár set metrů vzdálena.

V případě, že nedisponujete (jako já) nějakou předplacenou kartou na MHD (např. Paris Visite), budete si muset koupit lístek u okénka.

Pokud se k odjezdové stanici RER budete dopravovat metrem, je nejjednodušší si ho koupit přímo tam, odkud cestu začnete. Pokud k RER pojedete např. busem nebo nepojedete vůbec (máte ho někde na trase), musíte si lístek koupit až ve stanici RER. Ani jedno ale není žádný problém, "two tickets to Versailles, please" vám rozumět budou :) Případně se ještě optají, zda má jít o zpáteční "return/rétour".

Na tomto místě bych ráda konstatovala, že známá fáma o tom, že Francouzi nerozumí/nechtějí rozumět anglicky, mně osobně přijde jako velmi přehnaná. Já se v tomto směru nikdy s žádným problémem nesetkala. Milý byl např. rozhovor se slečnou v lékarně ohledně kosmetiky, který probíhal vyloženě anglicko-francouzsky :) Snažily jsme se obě, a když si člověk občas na nějaké slovíčko nevzpomněl, vypomohl si tím z druhého jazyka (osobně FJ umím spíše pasivně: číst, překládat ok, mluvit z patra už horší, a tak to provozuji opravdu jen v nevyhnutelných případech - vlastně můžou být spíš rádi, že používám angličtinu a nemám ambice parlovat po jejich :D)

Lístek stál minulé léto €3.05, což bylo o pouhých pár centů dražší, než kombinace metro+bus 171, tedy nic významného.

Budova RER. Přejdete na druhou stranu a dáte se doprava (ne, že by se to dalo splést, pohyb davu bude mluvit jasnou řečí :)) Na konci ulice zabočíte doleva a zámek už bude na dohled před vámi.

Na cestu tam jsme zvolili RER, zpátky bus.

RER se může zdát sice komplikovanější, ale řekla bych, že jeho preferováním si kompenzuji skutečnost, že v ČR se do vlaku nedostanu, jak je rok dlouhý - což vlastně není tak úplně přesné, protože já si vůbec nevzpomínám, kdy jsem nějakým naposled jela. RER do Versailles bylo navíc velmi hezké, takové starodávné (=nikoli moderní, žádné barevné sedačky a plasty) a jestě navíc dvoupatrové (samozřejmě jsem musela až nahoru).

Bus zpátky byl víceméně jakýsi neplánovaný holub v hrsti - prostě jsme viděli stanici a to o dost blíž, než byla ta vlaková, což tehdy zahrálo zcela klíčovou úlohu :)) - po celém dni chození jsme totiž byli už úplně hotoví.

Lístky do zámku

Já musím mít prostě všechno předem ověřené, ideálně několikrát, nemám ráda nepříjemná překvapení a zmatky.

Závěr průzkumné mise týkající se koupě lístků byl ten, že frontám se nevyhneme. Jedna fronta na lístky, druhá fronta na vstup. Existuje ještě možnost zakoupit si lístky na určitě datum předem přes internet a pak si je jen vyzvednout na místě odlišném od prodeje těch běžných (a bezfrontovém), ale nakonec jsem to neriskla, počasí odhadnout nešlo, a kdyby např. pršelo, návštěvu bychom chtěli odložit.

Ovšem díky tomu, že jsme přijeli RERkem, jsem nakonec přišla na něco lepšího, o čemž jsem se sama nikde nedočetla - a sice to, že lístky lze zakoupit v Office de Tourisme. Ve chvíli, kdy odbočíte z ulice, kterou se jde od vlaku, směrem k zámku, dojdete k Office tak po dvaceti krocích.

Kdybychom zvolili bus, vůbec bych si této možnosti nevšimla, protože jeho stanice je až za Office.

Jak vidíte na snímku z Googlu, žádná fronta a zároveň velmi snadno přehlédnutelné. A kdyby se tam v našem případě určitá fronta zrovna nezačínala štosovat, přehlédla bych ji zcela určitě i já.

To totiž bylo tak. Zahnuli jsme a vidím frontu. Zkontrolovala jsem, jestli to je opravdu na lístky do zámku (počítala jsem s tím, že se dají koupit jen na nádvoří) a pak zauvažovala, jestli máme čekat tady nebo pokračovat - protože ono fronta jako fronta, ne? A z téhle jsem moc nadšená nebyla, před námi venku čekalo tak deset lidí a další byli i uvnitř. No ale nakonec jsme si řekli, že když už tam stojíme ...

Vyřízeno zhruba za 25 minut, které mi přišly velmi otravné. Ale přetrpěno a vzhůru do zámku.

Když jsme dorazili na nádvoří, nezbylo než konstatovat, že s "fronta jako fronta" jsem se trošilinku sekla :))

Fronta začínala v místě se žlutými cedulemi, pokračovala přes celé nádvoří směrem dolů a tam se točila zase nahoru směrem ke žlutým cedulím - v těch místech byla kasa. Jak jsem si později dohledala, je to stání tak na dvě hodiny - zejména ve vedru to musí být velmi příjemné.

Nicméně, tím utrpení nekončí. Když si koupíte lístky, musíte se zařadit do fronty na druhé straně na vstup do zámku.

Její had začínal před branou a točil se doprava a nahoru - teprve tam se vcházelo v místě béžového hranatého vstupu.

Vypadalo to na hodinu, možná víc. To vážně nedík.

Rozhodli jsme se, že nejdříve navštívíme ostatní místa a až po návratu se vydáme do zámku - což se ukazálo částečně jako dobrý nápad - kolem 17. hodiny už před vchodem žádná fronta nestála a šli jsme rovnou dovnitř. Častečně méně dobrý, protože časovou náročnost zbytku jsme silně podcenili a zámek stihli jen tak tak, těsně před zavíračkou. Vzhledem k tomu se obávám, že úplně vše dostupné jsme uvnitř asi neobešli.

Takže ačkoli jsem myslela, že celý den na Versailles stačí, není to tak - alespoň pokud by se chtěl člověk podívat opravdu všude a v klidu. My jsme už návštěvu Vesničky museli dost urychlit, protože jinak bychom se do zámku vůbec nedostali.

S odstupem mi přijde, že úplně nejlepší řešení by bylo zajít jeden den nejdříve do zámku, v klidu ho prohlédnout a poté odjet (samotný zámek rozhodně není na většinu dne), a druhý den navštívit zahrady, Trianon a Vesničku a strávit tam pěkně v pohodě veškerou potřebnou dobu, aniž by se muselo někam spěchat.

Zámek při pohledu od zlaté brány ...

... která je opravdu impozantní.

Nejdříve jsme šli tedy do zahrad.

To, co mi na Versailles přišlo nejvíce fascinující, byla velikost celého komplexu - ovšem slovo velikost mi v této souvislosti přijde až trapně nevystihující, to totiž nebyla velikost, to byla přímo obrovskost. Naprosto úchvatné.

Pohled na Velký kanál od zámku.

A pohled zpět.

Konečně uvnitř.

Zámecká kaple. Fotit šla jen ode dveří. Škoda.

Interiéry. S bleskem. To mi přišlo opravdu nepochopitelné - v Čechách vás v památkách při focení s bleskem vzteky málem protnou nejbližším kopím, tady to bylo každému úplně jedno. I kdybyste se ubleskali, nikdo neřekl ani fň.

Slavný zrcadlový sál. Původně sloužil jako terasa, roku 1678 byl zastřešen a na jedné straně vybudována okna a na druhé jim odpovídající zrcadla stejné velikosti. Tím pádem se odrážela světla a vznikaly tak zajímavé optické efekty. Tato zrcadla byla největší, jaká technologie 17. století umožňovaly vyprodukovat, proto ve své době platila úprava sálu za bezpříkladnou extravaganci. Sál byl znovu otevřen roku 2007 po třech letech rekonstruování, které přišlo na 12 milionů eur.

Zahrady z okna zámku.

Královnina ložnice. Vpravdě strašidelné :) Čeho je moc, toho je příliš - tady bych opravdu spát nechtěla.

Finální foto při odchodu. Vzhledem k tomu, že se zavíralo, k mému nadšení se mi podařilo zachytit nádvoří zcela liduprázdné.