Peklo roku v Ikea

21. května 2011

Jsem blbec. Takhle se nechat nachytat.

Pokud někdo tuto skvělou zprávu nezaznamenal, na vysvětlenou uvedu, že Ikea dnes, resp. teď už (díkybohu!) včera, slavila 20 let v ČR, v rámci čehož lákala na akci s názvem "Party Roku 2011" (více zlovolný vtip už asi letos neuslyším), 20-ti hodinovou otevírací dobu a to hlavní, 20% slevu na veškerý nábytek.

Když mi tahle nabídka přišla na email, řekla jsem si, že to je vlastně docela fajn, mám už nějakou dobu v úmyslu pořídit si PAX a důvod, proč jsem to zatím neudělala, byl jen ten, že jsem pořád byla nějak líná se s ní plánovat ... takže jsem to vzala jako příležitost to konečně vyřídit a jako bonus ještě něco ušetřit.
Tady trochu předběhnu a rovnou řeknu, že stav zůstal nezměněn, jsem stále PAX free. Jestli se někdy změní bude záležet na tom, za jak dlouho mě přejde vztek a nechuť do Ikey vůbec ještě někdy jet (momentálně probíhá fáze nikdy).

Protože jsem chtěla rovnou i montáž, plán byl jednoduchý - nechat si vyjet fakturu, u pokladny ji zaplatit, objednat termín dodání a zase zmizet.
Trhlinu dostal hned záhy - vzhledem k návalu prý není možné jejich naložení, ale musíme si všechno do vozíku naskládat sami - no, chuť tahat se s dvoumetrovou stokilovou skříní, byť zabalenou na plocho v krabicích, to jsem tedy příliš neměla, ale byla jsem ujištěna, že nám s tím zaměstnanci ve skladu pomůžou, žádný problém.
Haha.
No nic, nebudu předbíhat.
Takže jsem to překousla a týpek začal naklikávat vzhled. Začal je tady důležité - po pár marných pokusech mi řekl, že s tím programem moc neumí, a jestli mu to můžu naklikat já. WTF?! Jako já se snad ani nepohoršuju nad tím požadavkem samotným, vyplnit by mi to nevadilo, není na tom nic těžkého a doma jsem to měla tak zhruba za minutu, ale ta absurdnost celé situace mě naprosto dostala. Stojím u pultu určeného pouze na plánovaní PAXů a dozvím se, že s tím ten člověk neumí? WTF ještě jednou. Ale ... OK. Trochu jsem mu poradila a nakonec jsme se dobrali ke kýžené faktuře.

A mohli nabrat směr samooblužný sklad. Ale nenabrali. Nebyly totiž vozíky. Fronta č. 1. Čekání bylo okořeněno scénkou, jak se nějaký důchodce přetahuje s vozíkovým vozkou, a nechce za nic na světě pochopit, že si může vzít jen jeden, ne dva, protože tam čeká hodně lidí, a příděl je tedy jeden vozík na osobu. Souboj vyhrál, popadl dva poslední vozíky a odkvačil. Po 15 minutách jsme se konečně dočkali i my a mohli započít finální část celého zbytečného martyria.

Protože do některých požadovaných uliček skladu se vůbec nešlo dostat - od všech pokladen se totiž táhly takové fronty, že naprosto zaplnily celý centrální prostor - začli jsme s nakládáním odzadu a to se ukázalo jako asi jediné štěstí toho dne - po naložení dvou de facto nevýznamných částí jsme zjistili, že nejsou police. Podle paxotýpka tam sice být měly, ale prázdné místo v řadě nekompromisně trvalo na opaku.
Vydala jsem se směr informace. Další fronta. Jak jinak. 20 minut nudy. Ručička hodinek ukazovala něco před jedenáctou (v noci). Police jsou - akorát někde u stropu, a než je sundají, bude to trvat 2 hodiny. Ale už! Myslela jsem, že příděl špatných vtipů jsem snad dneska vyčerpala! No tak mi to projeďte celé, povídám, co ještě nemáte? Tohle, tohle a tohle. Tohle bude taky za dvě hodiny. Pro tohle si budete muset jindy.
Uáááááááááááááááááááááááááááááááááááááááá.
V tuhle chvíli trpělivost došla. Pohár přetekl. Dopadla poslední kapka.


Čekat do jedné v noci na to, jestli se z výšin snese či nesnese zbytek věcí, jsem opravdu nemínila. Zvlášť poté, co jsem se ještě dozvěděla, že i když je sundají, tak to neznamená, že se na nás dostanou. A to nepočítám příjemnou vyhlídku následné fronty na dalších X hodin.



Pokud hláška na letáku k akci Celý víkend skvělá atmosféra! měla vylučovací metodou nenápadně naznačit, že v pátek to rozhodně neplatí, tak trefa. Ale příště bych uvítala přece jen více polopatické sdělení.



A aby toho nebylo málo - venku se mezitím rozlilo jako z konve, neměla jsem deštník (---> navlhl mi účes! tragédie!), zapomněla jsem si doma Opencard a následně samozřejmě musela potkat revizora - o půlnoci! kdo by se tomu divil, že ... já rozhodně ne.


Pátek třinactýho byl minulej tejden, ne snad?!




Nebo to je nějaký zvrácený znamení, že je čas poznačit si pátek dvacatýho?


Mimochodem, tenhle obrázek mi po dnešku už ani nepřijde moc vtipnej.


10 comments

21. května 2011 8:38

Tak já se přiznám, že při čtení mě chytlo několik záchvatů smíchu. Pak jsem se teda trochu zastyděla, že mě tak baví cizí neštěstí. Ale úžasně napsáno, neologismus "paxotýpek" musím přidat do svého slovníku.
Jinak samozřejmě, od Ikei mi na tuto akci přišlo tak pět propagačních mailů, které jsem ihned skartovala v gmailovém koši. A to kvůli pekelné představě, jaká tahle akce asi bude. Ovšem realita jakou popišuješ předčila všechny moje černé moory.
Hlavně se z toho o víkendu zregeneruj:)

21. května 2011 8:41

Článek mě, ač smutně, pobavil.
Promiň : D

Anonymní
21. května 2011 9:56

Inteligentni clovek vi, ze kdyz je neco zadarmo, tak jsou fronty.

21. května 2011 13:41

Jestli vas to pobavilo, tak jen dobre, alespon k necemu pozitivnimu tenhle zazitek vedl .)))


anomymni: zadarmo tam nebylo nic, inteligetni clovek taky umi cist

22. května 2011 13:03

Taky mě to v pátek potrefilo - maminka pravila: "zajeď mi tam pro to a to, potřebujeme to a navíc mají nějaký slevy". Ničeho zlého netuše jsem se tam ocitla před polednem. Popisované peklo jsem spatřila okamžitě, ale litovala jsem dlouhé cesty a nechtělo se mi boj předem vzdávat.
Naštěstí jsem nekupovala nábytek, ale jen horu drobností a textilu, takže stačilo prokličkovat mezi chtivými důchodci a zvládlo se to relativně rychle. Uf uf.

Anonymní
22. května 2011 16:45

jako bych ten článek psala já :D postihlo mě totiž stejné neštěstí jako tebe...fronta na vozík, další fronta na informace, zjištění že ona podstatná část není k dispozici resp. je, ale už na ni čeká někdo jinej...no paráda. Koupila jsem si desku ke stolu, vyčkala hodinovou frontu u pokladny a v půl dvanáctý jela domů - bez nohou ke stolu. Tomu říkám příjemně strávený páteční večer. nikdy víc.
-M

22. května 2011 21:27

Ano, v takových situacích taky obvykle žasnu. Když se marketingové oddělení IKEA rozhodne pořádat podobnou akci, měli by to dotáhnout do konce. Jejich cíl byl jasný: nalákat co nejvíc lidí. To se jim zřejmě (vzhledem k frontám na vozíky apod.) podařilo. Ale taky se jim podařilo o pár zákazníků přijít. Minimálně na čas. Takovýhle zážitek by mě taky odradil. Pokud chtěli nalákat zákazníky, měli se postarat taky o to, aby VŠECHNO šlapalo jak na drátku. Samozřejmě nespokojení jedinci se najdou vždycky, ale je možné je zredukovat na minimum.

24. května 2011 22:44

Podobné drobné radosti nakupujících jsem měla příležitost sledovat z první ruky, když jsem v IKEA pracovala jako tajný hodnotitel zaměstnanců...no, práce bylo dost, pravda..

9. srpna 2012 19:19

Náramně jsem se nad článkem pobavila :D Mám v živé paměti ten obrázek z novin nebo telky, kde celou akci ukazovali: jak tam lidi snad i stanovali, jen aby urvali, co můžou... šílenost! 20 % slevy je fajn, ale tenhle tyjátr kolem vůbec ne. Anebo vytřískej co můžeš, i když to ty zákazníky třeba položí... neznalý personál už tomu jen dodal třešínku na dortu 8-)
Verunka

P.S. Né že bych ti podobné situace snad přála, ale články tohohle typu a stylu psaní jsou pecka! :D

Okomentovat

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...