Budulínku, dej mi hrášku, povozím tě na ocásku

22. září 2011

Chacha, na mě už si žádná liška nepřijde. Ocásek mám totiž odteď vlastní.

Připínací chvosty mívají mezi doplňky už nějaký ten rok, ale zatím jsem je pokaždé nechala nakonec na místě s tím, že sice zajímavé, ale bohužel umělé, což znamená, že po pár nošeních z toho bude nevzhledný zplstnatělý chuchvalec. Barvy taky nebyly nikdy nic moc, většinou mourovatá - no a mourovatá, to se nedá ani považovat za barvu.

Letos už mě ale přestalo bavit čekat, jestli se někde neobjeví něco podle mých představ (opět to nevypadá) a pořídila jsem si chlupatinu na netu (údajně liščí, 100% trefnost nadpisu - splněno)

A jak můžete vidět, i já mívám světlejší chvilky ;) Ale to jen proto, že když se černá za některých okolností zkombinuje se světlou, tak je pak ještě o něco černější. Jako třeba tady. Ačkoli byl tmavý ocas původně automatickou volbou, nakonec jsem musela uznat, že by nebyl skoro vůbec vidět. Rozhodně ne takhle. Délka úctyhodných 42 cenťáků.



1 comment

11. října 2011 v 15:34

tento ocasek je naozaj podareny ..:) rovnako ako cely tvoj blog .. :) zaujimavy ! :)

Okomentovat

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...